Díky!

Občas se dějí dost divné věci, jako třeba teď, když mě něco přinutilo napsat tenhle...

Jsem unavená stádem lidí, kteří jsou všude. Mám chuť vzít si jen to, co opravdu potřebuji, ne to, o čem si myslím, že to potřebuji a jet! Jet daleko, možná i blízko. Jet tam, kde se budu cítit jako já. Nechci říkat, kde se budu cítit jako doma, to by mohlo vyznít tak, že to doma nemám ráda. Doma to miluji, mám skvělou rodinu, lépe jsem si nemohla vybrat. Jen se tu poslední dobou necítím dobře. Utíkám skrz dobrodružné dokumenty do hor, lesů, od lidí, k báječným lidem...Nebaví mě o tom jenom mluvit, potřebuji v té situaci doopravdy být. O svých snech umíme mluvit všichni a myslím, že obstojně, ovšem skutek utek. Mám chuť dělat spoustu věcí, zajímavějších věcí. Jen nemám chuť to předávat lidem, kteří to neumí ocenit, nebo jsou jinde. Poslední dobou dost mlčím a žiju si uvnitř, cítím, že to tak potřebuji. Píšu si, co se mi zamane, neřeším, jestli se to bude někomu líbit, protože vím, že je to moje. Mám ráda milé lidi, kteří netrpí závistí a kteří jsou přející a ty chci mít okolo sebe. Ale prostě se nedokážu otevřít lidem, ze kterých necítím to, co mě na lidech baví. Facebook mi postavil do cesty skvělého člověka, o kterém se mi ani nesnilo. Chtěla bych poslat víc lidem to, co jemu... Taky bych chtěla, aby si lidé nekupovali k Vánocům všechny ty nesmysly, ze kterých mají ještě i radost. Na letošní Vánoce se neskutečně těším, budou výjimečné a to právě takové, jaké si je uděláme.

Přeji Vám všem jen to nejlepší a díky i těm, kteří mě nebaví a nutí mě se zamyslet a uvnitř se posunout!