laugh often.

Není nic lepšího, než si splnit svůj cíl, mít měsíc volno a poslední den před začátkem vytouženého volna onemocnět. Tomu říkám správné načasování! Ale žádná nemoc mi nemůže vzít můj úsměv naivního dítěte. Venku je zima a šedo, že by ani psa nevyhnal, tak mám alespoň důvod, proč nehnout prstem. Mozek se potřebuje zregenerovat a mé unavené tělo díky probdělým nocím také. Fajn, vlastně nemám si na co stěžovat. Zjistila jsem, že stěžování si ostatním lidem je snad nová nemoc, která zamořila každý kout. Upřímně, koho to baví poslouchat něčí negativní kecy o tom, jak je všechno špatně, lidé umírají, politika je na prostřelení si hlavy, všechno se zdražuje, blá blá blá? Patlat se v těch sračkách je zřejmě nový trend, který mi uniknul. Víte co, já jsem šťastná! Nechci poslouchat, jak jsem pozitivní a jak se pořád směju, chci to taky já říkat někomu jinému. Odhoďte pryč všechno, co vás trápí, pusťte to pryč a radujte se z maličkostí. Běžte se projít, vypněte fejsbuky a sledujte, co je okolo. Nechoďte ulicemi s nepřítomným výrazem, nežijte v hlavě, žijte opravdu. A hlavně si nemyslete, že můj život je pohádka, když vám na potkání nevyprávím své životní neúspěchy.

Při příležitosti svých nedávných narozenin americká spisovatelka, dramatička, tanečnice a zpěvačka Maya Angelou (1928) na otázku, co ji život naučil, odpověděla:

Naučila jsem se, že ať se stane cokoliv a ať se to zdá v daný okamžik sebehorší, život jde dál a druhý den bude všechno vypadat líp.

Naučila jsem se, že o člověku hodně napovědí tři věci: 1. způsob, jak se chová v deštivém počasí, 2. když se mu ztratí zavazadla a 3. když rozmotává zacuchané žárovičky na vánoční stromeček.

Naučila jsem se, že bez ohledu na to, jaký vztah jsi měl k rodičům, budou ti chybět, když zmizí z tvého života.

Naučila jsem se, že "žit" není totéž co "prožívat život".

Naučila jsem se, že ti život někdy dá i druhou šanci.

Naučila jsem se, že když jsem se pro něco rozhodla se srdcem na dlani, obvykle to bylo správné rozhodnutí.

Naučila jsem se, že když mám trápení, nemusím na to být sama.

Naučíla jsem se, že každý den můžeš natáhnout ruku a někoho se dotknout. Lidé miluji vroucí objetí, ale i pouhé poplácání po rameni.

Naučila jsem se, že se stále mám co učit.

Naučila jsem se, že lidé zapomenou, co jsi říkala, co jsi dělala, ale nikdy nezapomenou, jak se s tebou cítili.

Miluju to. Je to tak pravdivé a vždy mě to rozesměje, když se dostanu k vánočním žárovičkám. A to, že lidé mají rádi, když je někdo obejme je stejná pravda jako to, že každého potěší, když se na něho usmějete, třebaže pro to nemáte důvod. Zkuste to.

let´s go!

Ve městech začíná být jaro, proto je ta pravá chvíle odjet na hory a naposledy si ještě pořádně užít sníh, ach! Postavím toho největšího sněhuláka a budu běhat jako šílená sněhem :-D. Včera jsem se nechala v Praze unést jarním vzduchem a musím přiznat, že na jaro už se těším také, ale teď ještě poslední chvíle se sněhem, než se zase za rok dočkám ;) Mějte se všichni superkrásně a za týden jsem tu se spoustou jistě vtipných fotek!

winter paradise

 Já vím, že mě asi ukamenujete, ale já vážně miluju zimu. Ze všeho nejvíc si v zimě užívám krásných slunečných dní, přesně takových jako byl tento. 

 Jelikož jsem k Vánocům dostala nové běžky, tak jsem se nechala přemluvit a vyrazila běhat po horách :-D. Běhání jsem střídala s rychlými zastávkami na focení a potom zase nasadila formu, haha. Nestačila jsem se vynadívat na všechny ty krásy vytvořené přírodou, zcela jiný svět.

 Vím, že to asi není uplně to, po čem toužíte, ale řekněte, není to krásný? Možná se prostřednictvím těchto fotek dostanete alespoň na chvíli od počítače a šíleného facebooku do přírody. Občas to neuškodí, budete unešení, tím jsem si jistá.

 Já vím, jsem tím trochu postižená :-D. Uznávám možná malinko odlišné věci, ty ve kterých jsem v poslední době nějak našla zálibu, při kterých nemusím přemýšlet, mohu vypnout a jen se nechat unést...

Připadá mi, že už neznám nic jiného než učení. Učení, učení, učení. Škola mě začíná vysávat. Jdu si za svým snem a prostě nechci to vzdát! A tak mi nezbývá, než celý den sedět a stále se něco učit. Hlava už je plná k prasknutí a pípá mi tlačítko, které znamená !ZAPLNĚNO!. Jsem unavená, nedokážu se pořádně soustředit, ale zatím mi stále drží odhodlání. Ťuk. Ťuk.

 Prodírám se historií, kterou jsem naposledy viděla v prváku a to hodně z dálky. Listuji ohromným množstvím papírů s různými testy, které už mi lezou krkem a vším! Jen to nechci začit ze srdce nenávidět, protože potom to půjde ještě hůř. Hlavně si udržet ten pozitivní přístup! Nejkrásnější pocit je po tom všem snažení vidět nějaké výsledky, které jsou zatím v nedohlednu. Až se někdy budete doma válet u televize a nebudete vědět do čeho "píchnout", tak si vzpomeňte na mě, jak sedím půl dne ve škole a druhou půlku dne trávím s učením historie, psychologie, filozofie, matiky, logiky... Řekněte si, jak se máte, že nemáte co dělat a nebo si řekněte, že jsme na tom podobně :-D

 Nevím, čím to je, ale rok 2012 se žene ohromnou rychlostí. Ještě nikdy mi nic tolik neutíkalo, jako právě doba od začátku tohoto roku. Mám toho čím dál víc a času je čím dál míň. Možná by to chtělo přestat v noci spát, ale na to já nemám :-D Těším se, až si řeknu: "Sakra, nemám co dělat!"

 Možná právě proto si potom vážím takových okamžiků jako byl tento. Vypnout, zapomenout, nemyslet. Naprosto dokonalé.

Závěrem fotka s maminou, která je prostě dokonalá a snáší moje protivné nálady při učení všeho toho hnusu :-D Nemůžu si pomoct, ale vždycky mě to vycucne, veškerou moji energii, připadám si trochu jako nějaká krysa, zavřená v kleci a testovaná na různé pokusy! :-D