laugh often.

Není nic lepšího, než si splnit svůj cíl, mít měsíc volno a poslední den před začátkem vytouženého volna onemocnět. Tomu říkám správné načasování! Ale žádná nemoc mi nemůže vzít můj úsměv naivního dítěte. Venku je zima a šedo, že by ani psa nevyhnal, tak mám alespoň důvod, proč nehnout prstem. Mozek se potřebuje zregenerovat a mé unavené tělo díky probdělým nocím také. Fajn, vlastně nemám si na co stěžovat. Zjistila jsem, že stěžování si ostatním lidem je snad nová nemoc, která zamořila každý kout. Upřímně, koho to baví poslouchat něčí negativní kecy o tom, jak je všechno špatně, lidé umírají, politika je na prostřelení si hlavy, všechno se zdražuje, blá blá blá? Patlat se v těch sračkách je zřejmě nový trend, který mi uniknul. Víte co, já jsem šťastná! Nechci poslouchat, jak jsem pozitivní a jak se pořád směju, chci to taky já říkat někomu jinému. Odhoďte pryč všechno, co vás trápí, pusťte to pryč a radujte se z maličkostí. Běžte se projít, vypněte fejsbuky a sledujte, co je okolo. Nechoďte ulicemi s nepřítomným výrazem, nežijte v hlavě, žijte opravdu. A hlavně si nemyslete, že můj život je pohádka, když vám na potkání nevyprávím své životní neúspěchy.

Při příležitosti svých nedávných narozenin americká spisovatelka, dramatička, tanečnice a zpěvačka Maya Angelou (1928) na otázku, co ji život naučil, odpověděla:

Naučila jsem se, že ať se stane cokoliv a ať se to zdá v daný okamžik sebehorší, život jde dál a druhý den bude všechno vypadat líp.

Naučila jsem se, že o člověku hodně napovědí tři věci: 1. způsob, jak se chová v deštivém počasí, 2. když se mu ztratí zavazadla a 3. když rozmotává zacuchané žárovičky na vánoční stromeček.

Naučila jsem se, že bez ohledu na to, jaký vztah jsi měl k rodičům, budou ti chybět, když zmizí z tvého života.

Naučila jsem se, že "žit" není totéž co "prožívat život".

Naučila jsem se, že ti život někdy dá i druhou šanci.

Naučila jsem se, že když jsem se pro něco rozhodla se srdcem na dlani, obvykle to bylo správné rozhodnutí.

Naučila jsem se, že když mám trápení, nemusím na to být sama.

Naučíla jsem se, že každý den můžeš natáhnout ruku a někoho se dotknout. Lidé miluji vroucí objetí, ale i pouhé poplácání po rameni.

Naučila jsem se, že se stále mám co učit.

Naučila jsem se, že lidé zapomenou, co jsi říkala, co jsi dělala, ale nikdy nezapomenou, jak se s tebou cítili.

Miluju to. Je to tak pravdivé a vždy mě to rozesměje, když se dostanu k vánočním žárovičkám. A to, že lidé mají rádi, když je někdo obejme je stejná pravda jako to, že každého potěší, když se na něho usmějete, třebaže pro to nemáte důvod. Zkuste to.

autumn - changing colors!

 Měla bych si říct, jak jsem špatná, protože jsem se na delší dobu odmlčela. Ale já si to neřeknu, protože jsem vlastně dobrá, když jsem vás nezahlcovala psaním o ničem (které bude mimochodem až dnes :-D) a prostě jsem to tak necítila, že chci něco psát, prosím odpusťte. Ale dnešní večer je jako stvořený na zavzpomínání si na hezký slunečný a velmi barevný podzim, který miluju rok od roku víc a víc (spíš je to tím, že vždycky zapomenu, jaké to bylo vloni). Počasí se dnes rozhodlo nas*at všechny lidi, kteří nenávidí podzim a konečně k tomu mají důvod! Já osobně jsem byla jako malé dítě, které vidí poprvé v životě sníh a neuvěřitelně se na něj už těším. Vlastně mnohem raději přeskočím období dešťů, které je na mě moc smutné a vlítnu rovnou na saně! Nebuďte prosím naštvaní, milujte to tak, jak to přijde a smějte se ostatním, kteří nemluví o ničem jiném...Za odměnu ode mě teď dostanete vzpomínky na krásy podzimu.

 Loučím se s Častolovicemi a nejkrásnějším zámkem, ve kterém budu (doufám) jednou bydlet.

 Baví mě sledovat, jak se to tam s ročními obdobími mění a stále se nedokážu rozhodnout, kdy je to tam nejkrásnější, protože se zamiluji pokaždé, když tam jsem...

 Tady jsem se smála lidem, kteří se protrhávali hustou mlhou a já si na horách opalovala čumáček :-D

 Ještě jednou mi někdo řekne, že nesnáší podzim...tak bych mu nejradši provedla něco touhle fotkou, jen mě nenapadá co, aby se ta krása nezničila.

 Tak a tady jsem si sedla pěkně na pařez a vedle mě si to tam ustlali dva kozáci, hledali jsme se, až jsme se našli (mám spokojený výraz).

 Teď trochu z jiného soudku. Kromě toho, že se dnes na některých místech objevily první sněhové vločky, my jsme se pěkně prosmáli dopolednem, kdy probíhalo předávání PAPÍRU. Abych to uvedla na pravou míru, na papíru nelpíme a ani nechceme z papíru dělat něco víc než papír je. Spíš nás celá tahle velevážená věc pobavila, je neuvěřitelné, co jsou lidé schopni udělat kvůli takovému papíru. Každopádně fotka s papírem je vrcholem všeho, a tak jsme ji pořídili jako ostatní milovníci papírů...Sluší nám to (i bez papíru)!

A na konec, pozooor! Spokojená já s jídlem. Musím říct, že fotka s jídlem se mi líbí ze všeho nejvíc, protože tam vypadám vždy šťastně (pokud se jedná o mé jídlo). Jak je známo, Potrefená husa je vždy skvělou volbou a nemůže nikdy zklamat. Potvrzeno!

Mimo jiné jsem poslední dobou k smrti unavená a jak jsem již stihla zjistit, vypadá to na celorepublikovou nemoc, nechápu, proč ještě neslyším v rádiu nějakou reklamu na očkování proti takovému hnusu?! Trochu se jen bojím, že bych dopadla jako po očkování proti chřipce, kdy jsem měla chřipku víc, než jsem byla zdravá. Původně jsem svou únavu dávala za vinu škole, která zaútočila zákeřně na můj obměklý mozek. Později jsem byla přesvědčená o tom, že trpím únavovým syndromem. Teď jsem zjistila, že tím trpíme skoro všichni a začínám se bát, že se to šíří tak rychle jako střevní chřipka. Přichází řada na sníh, který mě rozveselí a vyžene na saně! 

the end of winter?

 Můj život se obrací o 180°, připadám si jako na obrovský horský dráze, kterou však miluju. Na životě je nejlepší to, že nikdy nevíte, co vás čeká. I ty zezačátku nejhorší věci jsou nakonec naprosto skvělé, jen to ještě nevidíme. Spadl ze mě obrovský kámen, skoro lítám.

A teď ještě poslední fotky z hor, kde bylo božsky. Mezitím mi doma zmizel veškerý sníh, což mě maličko mrzí, ale jestli rychle zmizí to hnusný bahínko, tak to přežiju!

 Naprostá tragédie - nepostavila jsem sněhuláka! Jinak prosím omluvte to, jak vypadám, hory mi dávaj zabrat, ale víte jak, přirozená krása i bez make-upu :-D

 Moji nejdražší. Zjistila jsem zajímavou věc, byla jsem 4 dny doma sama a neumíte si představit, jak mi bylo smutno. Sice si vždycky přeju, aby mě doma nikdo nevyrušoval a já měla svůj klid, za který tvrdě bojuju. Teď jsem toho klidu přejedená a jsem ráda, že to kolem mě zase žije.

 Já ani nevím, co vám k tomu povídat, protože si myslím, že to ani není třeba komentovat a vy si umíte představit, jak jsem byla šťastná. Mám i fotky s mým bláznivým smíchem = absolutní radost, ale ty vám radši ukazovat nebudu, taky možná něco takovýho doma uschováváte pod deseti zámky :-D

A tohle je poslední fotka před smrtí. Přesvědčila jsem se, že sáňky jsou HODNĚ nebezpečný stroj, kterému se už raději budu vyhýbat. Jestli vidíte vepředu na těch sáňkách ty dřeva, který vyčuhujou nahoru, tak přes ty jsem přejela v plný rychlosti, fakt doporučuju. Mám ukázkovou černou modřinu přes celý stehno, moc nechybělo a mohlo se šít :-D

Dnes jsem načerpala spoustu energie, kterou potřebuju někam vložit. Můj život se mění každým dnem, těším se, až vám budu moct říct a ukázat víc. Ale teď nepředbíhejme. Přeji vám všem krásný zbytek víkendu a ještě lepší celý týden. Úsměěěv!

let´s go!

Ve městech začíná být jaro, proto je ta pravá chvíle odjet na hory a naposledy si ještě pořádně užít sníh, ach! Postavím toho největšího sněhuláka a budu běhat jako šílená sněhem :-D. Včera jsem se nechala v Praze unést jarním vzduchem a musím přiznat, že na jaro už se těším také, ale teď ještě poslední chvíle se sněhem, než se zase za rok dočkám ;) Mějte se všichni superkrásně a za týden jsem tu se spoustou jistě vtipných fotek!

winter paradise

 Já vím, že mě asi ukamenujete, ale já vážně miluju zimu. Ze všeho nejvíc si v zimě užívám krásných slunečných dní, přesně takových jako byl tento. 

 Jelikož jsem k Vánocům dostala nové běžky, tak jsem se nechala přemluvit a vyrazila běhat po horách :-D. Běhání jsem střídala s rychlými zastávkami na focení a potom zase nasadila formu, haha. Nestačila jsem se vynadívat na všechny ty krásy vytvořené přírodou, zcela jiný svět.

 Vím, že to asi není uplně to, po čem toužíte, ale řekněte, není to krásný? Možná se prostřednictvím těchto fotek dostanete alespoň na chvíli od počítače a šíleného facebooku do přírody. Občas to neuškodí, budete unešení, tím jsem si jistá.

 Já vím, jsem tím trochu postižená :-D. Uznávám možná malinko odlišné věci, ty ve kterých jsem v poslední době nějak našla zálibu, při kterých nemusím přemýšlet, mohu vypnout a jen se nechat unést...

Připadá mi, že už neznám nic jiného než učení. Učení, učení, učení. Škola mě začíná vysávat. Jdu si za svým snem a prostě nechci to vzdát! A tak mi nezbývá, než celý den sedět a stále se něco učit. Hlava už je plná k prasknutí a pípá mi tlačítko, které znamená !ZAPLNĚNO!. Jsem unavená, nedokážu se pořádně soustředit, ale zatím mi stále drží odhodlání. Ťuk. Ťuk.

 Prodírám se historií, kterou jsem naposledy viděla v prváku a to hodně z dálky. Listuji ohromným množstvím papírů s různými testy, které už mi lezou krkem a vším! Jen to nechci začit ze srdce nenávidět, protože potom to půjde ještě hůř. Hlavně si udržet ten pozitivní přístup! Nejkrásnější pocit je po tom všem snažení vidět nějaké výsledky, které jsou zatím v nedohlednu. Až se někdy budete doma válet u televize a nebudete vědět do čeho "píchnout", tak si vzpomeňte na mě, jak sedím půl dne ve škole a druhou půlku dne trávím s učením historie, psychologie, filozofie, matiky, logiky... Řekněte si, jak se máte, že nemáte co dělat a nebo si řekněte, že jsme na tom podobně :-D

 Nevím, čím to je, ale rok 2012 se žene ohromnou rychlostí. Ještě nikdy mi nic tolik neutíkalo, jako právě doba od začátku tohoto roku. Mám toho čím dál víc a času je čím dál míň. Možná by to chtělo přestat v noci spát, ale na to já nemám :-D Těším se, až si řeknu: "Sakra, nemám co dělat!"

 Možná právě proto si potom vážím takových okamžiků jako byl tento. Vypnout, zapomenout, nemyslet. Naprosto dokonalé.

Závěrem fotka s maminou, která je prostě dokonalá a snáší moje protivné nálady při učení všeho toho hnusu :-D Nemůžu si pomoct, ale vždycky mě to vycucne, veškerou moji energii, připadám si trochu jako nějaká krysa, zavřená v kleci a testovaná na různé pokusy! :-D