laugh often.

Není nic lepšího, než si splnit svůj cíl, mít měsíc volno a poslední den před začátkem vytouženého volna onemocnět. Tomu říkám správné načasování! Ale žádná nemoc mi nemůže vzít můj úsměv naivního dítěte. Venku je zima a šedo, že by ani psa nevyhnal, tak mám alespoň důvod, proč nehnout prstem. Mozek se potřebuje zregenerovat a mé unavené tělo díky probdělým nocím také. Fajn, vlastně nemám si na co stěžovat. Zjistila jsem, že stěžování si ostatním lidem je snad nová nemoc, která zamořila každý kout. Upřímně, koho to baví poslouchat něčí negativní kecy o tom, jak je všechno špatně, lidé umírají, politika je na prostřelení si hlavy, všechno se zdražuje, blá blá blá? Patlat se v těch sračkách je zřejmě nový trend, který mi uniknul. Víte co, já jsem šťastná! Nechci poslouchat, jak jsem pozitivní a jak se pořád směju, chci to taky já říkat někomu jinému. Odhoďte pryč všechno, co vás trápí, pusťte to pryč a radujte se z maličkostí. Běžte se projít, vypněte fejsbuky a sledujte, co je okolo. Nechoďte ulicemi s nepřítomným výrazem, nežijte v hlavě, žijte opravdu. A hlavně si nemyslete, že můj život je pohádka, když vám na potkání nevyprávím své životní neúspěchy.

Při příležitosti svých nedávných narozenin americká spisovatelka, dramatička, tanečnice a zpěvačka Maya Angelou (1928) na otázku, co ji život naučil, odpověděla:

Naučila jsem se, že ať se stane cokoliv a ať se to zdá v daný okamžik sebehorší, život jde dál a druhý den bude všechno vypadat líp.

Naučila jsem se, že o člověku hodně napovědí tři věci: 1. způsob, jak se chová v deštivém počasí, 2. když se mu ztratí zavazadla a 3. když rozmotává zacuchané žárovičky na vánoční stromeček.

Naučila jsem se, že bez ohledu na to, jaký vztah jsi měl k rodičům, budou ti chybět, když zmizí z tvého života.

Naučila jsem se, že "žit" není totéž co "prožívat život".

Naučila jsem se, že ti život někdy dá i druhou šanci.

Naučila jsem se, že když jsem se pro něco rozhodla se srdcem na dlani, obvykle to bylo správné rozhodnutí.

Naučila jsem se, že když mám trápení, nemusím na to být sama.

Naučíla jsem se, že každý den můžeš natáhnout ruku a někoho se dotknout. Lidé miluji vroucí objetí, ale i pouhé poplácání po rameni.

Naučila jsem se, že se stále mám co učit.

Naučila jsem se, že lidé zapomenou, co jsi říkala, co jsi dělala, ale nikdy nezapomenou, jak se s tebou cítili.

Miluju to. Je to tak pravdivé a vždy mě to rozesměje, když se dostanu k vánočním žárovičkám. A to, že lidé mají rádi, když je někdo obejme je stejná pravda jako to, že každého potěší, když se na něho usmějete, třebaže pro to nemáte důvod. Zkuste to.

tuuristi.

 Nejprve bych se s vámi ráda podělila o mé nové vlasy. Ve skutečnosti jsou to stále ty staré, jen rapidně přistřižené (podle mě!). Na téhle fotce to sice není úplně vidět, ale jak končí fotka, hned končí i vlasy. Jsem pokaždé překvapená, když se češu z toho, jak jsou opravdu kraťoučké, ale je to velmi příjemné.

A teď turisti!

 Sobotní výletový den na Černou horu. Počasí nám přeje. A Sněžka se na nás směje.

 Lívance s borůvkama a jogurtem neumím odmítnout! Posilnit a pokračujeme.

 Ještě se pokochat krásnými hotýlky v Jánských lázních a šup na kávičku s horkou lázeňskou oplatkou.

 Je to tam jako ze žurnálu a já v pozoru :-D

 Proménadovat se by nám šlo. Já tak ráda opouštím domov, nejradši bych byla pořád někde v trapu, jen ne doma prosím. Dejte mi nějaký tip na výlet, který stojí za to ;)

Ještě kytičky a domů! Nožičky uchozené, ale já krásně odpočatá a zrelaxovaná. Když nejezdím na výlety, tak se válím aspoň na zahradě. Ale už se těším do školy, ty prázdniny jsou nějaké nekonečné. Uteče to, já vím a pak se mi do školy nebude chtít, ale já mám ráda takové to jít do neznáma, něco nového. Doufám, že mě to tam bude bavit a škola se stane mým koníčkem, haha :-D

Mácháč2012.

 Jsem navrácena. Ani nevím, co napsat, protože jsem celá taková...šťastná! Celý den se směju jako blázen, oči mi září jako když mi bylo 5 a mám energie na rozdávání. Týden mimo realitu se vyvedl nad očekávání, teda já už vlastně nic ani neočekávám. Každý mi říká, že počasí nic moc, takže to znamená, že dovolená asi na h*vno :-D Počasí vůbec neřeším, takže týden byl báječný a ani pomalu nevím, že pršelo. Jen v noci mě uklidňovaly kapky dopadající na stan. Zážitků je tolik, že bych je vypisovala ještě týden a polovinu z toho bych musela stejně vynechat, protože ta zůstala na Mácháči. Byly jsme ukázkové trosečnice, lidé si nás chtěli fotografovat. Vystřídaly jsme tam spoustu rolí a ještě teď mi vše vytváří úsměv na tváři. Po večerech jsme koncertovaly (viz druhé foto), jsme jedinečné a úžasné zpěvačky, přijímáme nabídky! Fotek bohužel moc není, tedy spíš nejsou k veřejnému ukazování, omlouvám se. Jedině bych mohla ještě přidat svůj spokojený výraz na tváři. Jestli máte možnost, tak vyražte z domova někam do divočiny, stojí to opravdu za to, co nejdřív se potřebuji vrátit!

don´t stop the party!

 Léto = party a je jedno, jestli prší. Ze všeho nejvíc bych se teď chtěla doma zavřít a někde v koutku plakat jako malá holka :-D. Ale takhle by to nešlo. Vyrážím na nikdy nekončíčí party za mými nejmilejšími, nebo alespoň nejmilejší, se kterou děláme ty největší bejkárny na světě a...a potom mi je skvěle! Jsem vlastně šťastná, i když moje hlava mě chce přesvědčit o pravém opaku. Chvílemi si připadám jako blázen, haha:-D. Potřebuju se odreagovat a blbnout jako malé dítě. Nechci žádné starosti a trápení už vůbec ne, na to se mám až moc ráda. Když mi je nejhůř, potřebuju se opravdu vybrečet, vykřičet a pak je to nádherná úleva. Pročistím se a jsem jako nová. A právě teď jsem jako čerstvě vyrobená. Mým heslem je snažit se nic si nebrat osobně a dívat se na vše pozitivně + úsměv. A když to nejde, tak jsem na sebe naštvaná! Je to neustálá škola, ale když si tak vzpomenu na věci, které mě kdy trápily, říkám si, proč jsem se tím vůbec zaobírala. Tak je to skoro se vším. Jdeme, zakopneme, vstaneme a jdeme dál. Já se mezitím ještě stihnu zasmát tomu, že jsem zakopla a upadla :-D Jsem šťastná a jestli si to někdy nebudu myslet, tak mi to prosím vymluvte! V pondělí odjíždím jako správná trampka na Mácháč, tomu říkám pravá pohoda a odpočinek. Sice má být hnusně, ale ode dneška jsem vybavená superroztomilými gumáky, takže déšť už je vážně nic. Budu se promenádovat každou kaluží jako když jsem byla malá neposlušná holka, vzpomeňte si, jak se směju až zase začne pršet a lidi chytnou tu krásně protivnou náladu. Užívejte života, ani ta moje chvilka trápení nestojí za to, proto se jdu teď smát ještě 2x tolik, abych to napravila! 

let´s remember LONDON.

 Vzpamatovávám se z návratu do starých kolejí a chce se mi brečet při pohledu na všechny ty krásné fotky. 15 dní uteklo jako voda a teď hurá plnou parou do reality! Cesta domů byla více než bolestná, vzhledem k tomu, že mě tu doma nic zajímavého nečekalo. Čekali tu na mě tak akorát vynervovaní rodiče, kteří nespí kvůli mé VŠ. Dnes jsem však prolomila ledy a konečně mi přišla vysněná obálka a uvnitř PŘIJÍMÁM! Stále ještě čekám na psaní z Prahy, ale i tak je to krásný pocit vědět, že nebudu muset někde zametat :-D takže dnes se jdu asi opít! Vlastně asi určitě. Moje budoucnost už není v takové mlze a je to krásný hřejivý pocit. Chci se s vámi ještě naposledy podělit o mé krásné zážitky z Londýna, který je ještě krásnější! Na první fotce jsme před naším domečkem připravené na SOHO a Chinatown, kde to smrdí.

 Ještě teď si představuju tu nádhernou vůni linoucí se celou ulicí na Flower Marketu. Chci muže s pugétem růži, ale to už víte.

 Něco málo přidám i bez lidí. Vím, že fotografie bez lidí nejsou moc zajímavé, ale já je tu chci. London Eye s nikdy nekončící frontou.

 NÁDHERNÝ Buddhistický chrám ve Wimbledonu s relaxační zahradou. 

 Doufám, že nevypadám jako nějaký náboženský fanatik, jen obdivuju ne tolik známé a turistické věci. Hinduistický chrám, který je uvnitř snad kouzelný!

 Již zmiňovaný Wimbledon - Mayer vs. Djokovič. Zvláštní pocit tam být a nedívat se na televizi, pořád tomu nemůžu uvěřit. Na chodníku jsme potkaly Petru Kvitovou, další neskutečný zážitek!

 Můj oblíbený Royal Albert Hall, kam chci jednou vyrazit na koncert. Přání se plní, vždy a přesně podle objednávky. 

Albert Memorial, který mě jednoduše okouzlil svou velikostí a krásou. 

 Dost památek a hurá na lidi! :-D Účes, který z neznámého důvodu učaroval všechny kolemjdoucí a spolucestující. Nejspíš si mysleli, že jsem nějaká star, jinak si to neumím vysvětlit, hahaha :-D

 Wimbledon a já jako správná turistka, která se nebojí 100 km denně!

 Italské fontány v Hyde parku po obrovském dešti. Fotky z druhého týdne jsou maličko smutnější, jelikož celý týden pršelo, někdo mi to zřejmě nepřál, přiznejte se :-D To jste ale nevěděli, že nějaký déšť mi nemůže zkazit náladu, běhala jsem mezi dešťovými kapkami jako v Rebelech, jen jsem si nesundala boty...

Závěrečná typická fotka z Londýna, o kterou jsem vás nemohla ošidit. Mé Londýnské dobrodružství skončilo, byl to neskutečný adrenalin. Zajímalo by mě, kolik jsme nachodily kilometrů, možná jsem překonala světový rekord a ani o tom nevím! :-D Věřte mi, že 15 dní v Londýně bohatě stačí na projití všech známých i neznámých míst. Jste nezávislí, můžete si dělat co chcete, můžete si jezdit kam chcete, není kam a proč spěchat. Na poznání všech krás tohoto města je to akorát. Kdybych mohla, zůstala bych tam dýl, ale někdy je holt čas říct "tak zase někdy!". Jsem přesvědčená o tom, že v neděli, den našeho odjezdu, pršelo tolik právě proto, že se s námi Londýn jen těžko loučil. Děkuji za každý slunečný i deštivý den, byl to zážitek na celý život.

LONDON day 1 and 2

 Zdravím z Londýna, konečně! Stále se mi nechce věřit tomu, že je to doopravdy, že jsme skutečně tady. Dnes začínáme třetí den, je to už ale snad jako měsíc. Cesta s kufry byla horor. Kufr těžší než já snad! Naštěstí se vždy našel nějaký gentleman, který mě politoval a pomohl mi, vypadala jsem fakt asi zoufale! První den jsme vyrazili na večerní procházku okolo Temže, ta atmosféra!

 Tower Bridge a vítr ve vlasech. Bylo pěkně zataženo, ale ani jedna kapka!

 Tohle je nejlepší věc na celým světě. Kolotoč přímo na břehu Temže v centru dění. Chodí tam víc dospělých než dětí a my prostě nemohly odolat! Mám ještě supervtipná videa, ty někdy příště.

 St. James´s park. Konečně sluníčko a teplíčko. Omlouvám se za svůj vzhled, ale díky klimatizaci jsem opět nastydla a nebylo mi vůbec dobře, proto jsem zvolila co nejpohodlnější kombinaci a vrstvy jsem postupně sundávala. další informaceAdresa:

 Pomník královny Viktorie před Buckinghamským palácem. Přemlouvala jsem mraky ať se maličko roztrhají a nekazí mi fotku, díky.

 Festival na Trafalgaru a spousta vtipných stánků a atrakcí. Fotek jsme tam pořídily spoustu, časem dodám ať se trochu pobavíte.

 Trafalgar Square.

 Vlajky všude.

'Ráj M&M. 'Chci všechny bonbony!

Budu se pokoušet přispívat častěji, čas tu letí nějak moc rychle. Dnes vyrážíme lovit nějakou báječnou práci, dám vědět, jak to vypadá. Držte palce a mějte se co nejkrásněji.



colors.

 Mám nebývalou chuť se oblopovat a nosit spoustu barev. Na vodě jsem se neutopila, vrátila jsem v původním stavu a teď mě čeká spousta zařízování. Přijímačky jsou všechny za mnou, výsledek nevím ani jeden a jsem z toho už FAKT nervózní. Především z toho, že všichni podprůměrní studenti, které znám jsou přijati na VŠE. Fakt zlej sen! Přemýšlím nad tím, proč jsem si vybrala tak těžký školy a nepřihlásila se někam, kde bych měla jistotu, že mě přijmou a už bych KONEČNĚ věděla, jestli se budu nořit do knih, nebo jestli bude mít mamka infarkt a já budu hledat náhradní řešení...tomu říkám život. Výzvy, čekání, nejistota, a proto radši odjedu pryč a budu přemýšlet nad návratem domů, zda to má vůbec cenu. Ale hlavně si budu užívat, no stress. 22. června hlásím odjezd do krajin nebývale hezkých, tomu říkám útěk!

 Neonové barvy mě polapily, není úniku.

 Moje neoblíbenější tílko, které je snad stvořené přímo pro mě. 

 Přidávám ještě nějaké fotky v mých oblíbených krásněžlutých šatech. Miluju tenhle výraz :-D

Můj život již brzy nabere nové otáčky, změna o 180°. Těším se, až sem budu přidávát své zážitky a snad i nějaké street úlovky z Londýna. Návrat je momentálně neznámý, to se mi líbí! Jdu pobíhat po úřadech a různých dalších nesmyslech, potřebuju nabrat sílu, zatlačit slzy, které se stále chtějí drát na světlo světa a radši už začnu promýšlet, co si sbalím na dobu neurčitou s sebou :-D

poncho.

 Poncho v akci! A moje nejoblíbenější náušnice, které bohužel pořádně nevidíte. Ještě mi chybí divoký kůň a bylo by to kompletní :-D Dny utíkají jako voda a POZOR - mám maturitku! Ještě mě čekají dvoje přijímačky a celé tohle utrpení a ležení v učení bude za mnou. Nemůžu se dočkat, všeho! V pátek vyrážím tradičně na vodu, doufám, že vyjde počasí, protože já si to prostě přeju! Mějte se všichni moc krásně :-))