laugh often.

Není nic lepšího, než si splnit svůj cíl, mít měsíc volno a poslední den před začátkem vytouženého volna onemocnět. Tomu říkám správné načasování! Ale žádná nemoc mi nemůže vzít můj úsměv naivního dítěte. Venku je zima a šedo, že by ani psa nevyhnal, tak mám alespoň důvod, proč nehnout prstem. Mozek se potřebuje zregenerovat a mé unavené tělo díky probdělým nocím také. Fajn, vlastně nemám si na co stěžovat. Zjistila jsem, že stěžování si ostatním lidem je snad nová nemoc, která zamořila každý kout. Upřímně, koho to baví poslouchat něčí negativní kecy o tom, jak je všechno špatně, lidé umírají, politika je na prostřelení si hlavy, všechno se zdražuje, blá blá blá? Patlat se v těch sračkách je zřejmě nový trend, který mi uniknul. Víte co, já jsem šťastná! Nechci poslouchat, jak jsem pozitivní a jak se pořád směju, chci to taky já říkat někomu jinému. Odhoďte pryč všechno, co vás trápí, pusťte to pryč a radujte se z maličkostí. Běžte se projít, vypněte fejsbuky a sledujte, co je okolo. Nechoďte ulicemi s nepřítomným výrazem, nežijte v hlavě, žijte opravdu. A hlavně si nemyslete, že můj život je pohádka, když vám na potkání nevyprávím své životní neúspěchy.

Při příležitosti svých nedávných narozenin americká spisovatelka, dramatička, tanečnice a zpěvačka Maya Angelou (1928) na otázku, co ji život naučil, odpověděla:

Naučila jsem se, že ať se stane cokoliv a ať se to zdá v daný okamžik sebehorší, život jde dál a druhý den bude všechno vypadat líp.

Naučila jsem se, že o člověku hodně napovědí tři věci: 1. způsob, jak se chová v deštivém počasí, 2. když se mu ztratí zavazadla a 3. když rozmotává zacuchané žárovičky na vánoční stromeček.

Naučila jsem se, že bez ohledu na to, jaký vztah jsi měl k rodičům, budou ti chybět, když zmizí z tvého života.

Naučila jsem se, že "žit" není totéž co "prožívat život".

Naučila jsem se, že ti život někdy dá i druhou šanci.

Naučila jsem se, že když jsem se pro něco rozhodla se srdcem na dlani, obvykle to bylo správné rozhodnutí.

Naučila jsem se, že když mám trápení, nemusím na to být sama.

Naučíla jsem se, že každý den můžeš natáhnout ruku a někoho se dotknout. Lidé miluji vroucí objetí, ale i pouhé poplácání po rameni.

Naučila jsem se, že se stále mám co učit.

Naučila jsem se, že lidé zapomenou, co jsi říkala, co jsi dělala, ale nikdy nezapomenou, jak se s tebou cítili.

Miluju to. Je to tak pravdivé a vždy mě to rozesměje, když se dostanu k vánočním žárovičkám. A to, že lidé mají rádi, když je někdo obejme je stejná pravda jako to, že každého potěší, když se na něho usmějete, třebaže pro to nemáte důvod. Zkuste to.

just like heaven.

Žiju si jako v pohádce a přiznám se, že si to velmi, velmi užívám. Mám spoustu času na čtení nahromaděných knih, tudíž předpokládám, že se mi můj všeobecný rozhled rozšíří do nevídaných rozměrů. Dala jsem se taky na sledování filmů, kdyby se pořádala nějaká soutěž, ve které bych mohla tyto filmové znalosti zužitkovat, byla bych na 100% nejlepší. Nemám ráda války, proto se dívám na filmy z válečného prostředí, to přece dává logiku! A potom mě ve snu pronásledují oslizlí němci v dlouhých kabátech a střílí lidi do hlavy. Na druhou stranu si člověk uvědomí, jak si nyní i přes neustálé stěžování žijeme krásně. Chybí mi moře, vážně hodně. Vloni jsem byla touhle dobou vyvalená na pláži a teď chci taky. Jsem přesvědčená o tom, že mé tělo moře vyžaduje minimálně jednou ročně a teď už strádá! Dnes jsem při každodenním projíždění zpráv na seznamu zaznamenala, že je to přesně rok od nehody hokejistů. Pamatuji si to jako včera, ležím si na pláži, prostě pohodička, sms...a je to tu, je to po pohodičce, aniž bych chtěla po tvářích se mi koulejí slzy a nejsem schopná slov. Mamka jenom vyděšeně kouká a potom truchlíme spolu. Naše rodina miluje hokej, žijeme tím a tohle bylo jako by nám umřel nejlepší kamarád, rovnou třikrát. Za dva dny letíme domů, po příchodu do letadla vyfasujeme noviny, které jsou zaplaveny smutnými zprávami o nehodě. Opravdu nepříjemná věc sedět v letadle, které se chystá na start a v ruce tisknout noviny plné zpráv o pádu letadla. Všichni sedíme jako přibití, je mi špatně a chci okamžitě domů! Taťka posílá tisíce staroslivých smsek, chudák. Dosedáme na Ruzyni a viditelně se nám všem ulevilo, když se konečně zase vítáme. A letos si sedím doma na gauči, nikdo o mě nemá strach a zprávy čtu z pohodlí domova...

Teď přichází řada na jedno velmi vtipné dopoledne, které si chci uchovat v paměti na hoodně dlouho. 

 Vracím se do dětských let, kdy jsem si nevinně hrála a pomalovávala chodníky v mém blízké okolí. Musím říct, že je to skvělé proti stresu, odreagování zaručeno!

 Mám nutkavou potřebu se houpat i ve svých skoro dvaceti letech. Víte proč to děti dělají? Protože je to naprosto super! A víte proč to dospělí nedělají? Protože to je pro děti a dospělí se přece neradují.

 Abych to dotáhla do hvězdného konce, oprášila jsem i svou koloběžku, bez které jsem jako dítě nemohla existovat. Nyní se sebe sama ptám, jak bez ní můžu existovat nyní a docházím k odpovědi, že bez koloběžky existovat nelze! Škoda, že nemám zachycené i výrazy okoločumících lidí, to byla na tom všem asi ta nejvtipnější věc, lidi nechápou a přemýšlí o tom, jestli jsem neutekla z ústavu.

 Michalka zabraná do vytváření veledíla. O téhle fotce jsem absolutně nevěděla, že vzniká...a o to je ještě lepší.

A teď všichni hurá do mého ráje! Lázeňská cukrárna. Nikdy jsem neviděla krásnější cukrárnu a to se považuji za znalce. Je to tam jako v domečku pro panenky, úplně vás to okouzlí a ty dortíčky! Koukněte na jejich stránky a pokochejte se. Jsem nejšťastnější, že něco tak úžasného je asi 10 minut od mého domu, aspoň víte, kam utíkám.

 Princeznovské lustříky, které neustále obdivuji a v hloubi duše si přeju jednou takový mít.

 Domeček pro panenky a v životní velikosti!

 Úplně se rozplývám pokaždé, když tam zavítám. Takhle si představuji pravou cukrárnu.

Toť zdokumentování mého superúžasného dne. Víc takových! Občas to chce něco pochytit od dětí, trochu potěšit své vnitřní dítě, které v každém z nás dřímá. Ráda se dívám na videa z mého dětství a pozoruji, jak jsem byla plná energie, bez starostí a ztřeštěná. Hodně věcí jsem časem ztratila a teď to chci zpět. 

tuuristi.

 Nejprve bych se s vámi ráda podělila o mé nové vlasy. Ve skutečnosti jsou to stále ty staré, jen rapidně přistřižené (podle mě!). Na téhle fotce to sice není úplně vidět, ale jak končí fotka, hned končí i vlasy. Jsem pokaždé překvapená, když se češu z toho, jak jsou opravdu kraťoučké, ale je to velmi příjemné.

A teď turisti!

 Sobotní výletový den na Černou horu. Počasí nám přeje. A Sněžka se na nás směje.

 Lívance s borůvkama a jogurtem neumím odmítnout! Posilnit a pokračujeme.

 Ještě se pokochat krásnými hotýlky v Jánských lázních a šup na kávičku s horkou lázeňskou oplatkou.

 Je to tam jako ze žurnálu a já v pozoru :-D

 Proménadovat se by nám šlo. Já tak ráda opouštím domov, nejradši bych byla pořád někde v trapu, jen ne doma prosím. Dejte mi nějaký tip na výlet, který stojí za to ;)

Ještě kytičky a domů! Nožičky uchozené, ale já krásně odpočatá a zrelaxovaná. Když nejezdím na výlety, tak se válím aspoň na zahradě. Ale už se těším do školy, ty prázdniny jsou nějaké nekonečné. Uteče to, já vím a pak se mi do školy nebude chtít, ale já mám ráda takové to jít do neznáma, něco nového. Doufám, že mě to tam bude bavit a škola se stane mým koníčkem, haha :-D

Mácháč2012.

 Jsem navrácena. Ani nevím, co napsat, protože jsem celá taková...šťastná! Celý den se směju jako blázen, oči mi září jako když mi bylo 5 a mám energie na rozdávání. Týden mimo realitu se vyvedl nad očekávání, teda já už vlastně nic ani neočekávám. Každý mi říká, že počasí nic moc, takže to znamená, že dovolená asi na h*vno :-D Počasí vůbec neřeším, takže týden byl báječný a ani pomalu nevím, že pršelo. Jen v noci mě uklidňovaly kapky dopadající na stan. Zážitků je tolik, že bych je vypisovala ještě týden a polovinu z toho bych musela stejně vynechat, protože ta zůstala na Mácháči. Byly jsme ukázkové trosečnice, lidé si nás chtěli fotografovat. Vystřídaly jsme tam spoustu rolí a ještě teď mi vše vytváří úsměv na tváři. Po večerech jsme koncertovaly (viz druhé foto), jsme jedinečné a úžasné zpěvačky, přijímáme nabídky! Fotek bohužel moc není, tedy spíš nejsou k veřejnému ukazování, omlouvám se. Jedině bych mohla ještě přidat svůj spokojený výraz na tváři. Jestli máte možnost, tak vyražte z domova někam do divočiny, stojí to opravdu za to, co nejdřív se potřebuji vrátit!

let´s remember LONDON.

 Vzpamatovávám se z návratu do starých kolejí a chce se mi brečet při pohledu na všechny ty krásné fotky. 15 dní uteklo jako voda a teď hurá plnou parou do reality! Cesta domů byla více než bolestná, vzhledem k tomu, že mě tu doma nic zajímavého nečekalo. Čekali tu na mě tak akorát vynervovaní rodiče, kteří nespí kvůli mé VŠ. Dnes jsem však prolomila ledy a konečně mi přišla vysněná obálka a uvnitř PŘIJÍMÁM! Stále ještě čekám na psaní z Prahy, ale i tak je to krásný pocit vědět, že nebudu muset někde zametat :-D takže dnes se jdu asi opít! Vlastně asi určitě. Moje budoucnost už není v takové mlze a je to krásný hřejivý pocit. Chci se s vámi ještě naposledy podělit o mé krásné zážitky z Londýna, který je ještě krásnější! Na první fotce jsme před naším domečkem připravené na SOHO a Chinatown, kde to smrdí.

 Ještě teď si představuju tu nádhernou vůni linoucí se celou ulicí na Flower Marketu. Chci muže s pugétem růži, ale to už víte.

 Něco málo přidám i bez lidí. Vím, že fotografie bez lidí nejsou moc zajímavé, ale já je tu chci. London Eye s nikdy nekončící frontou.

 NÁDHERNÝ Buddhistický chrám ve Wimbledonu s relaxační zahradou. 

 Doufám, že nevypadám jako nějaký náboženský fanatik, jen obdivuju ne tolik známé a turistické věci. Hinduistický chrám, který je uvnitř snad kouzelný!

 Již zmiňovaný Wimbledon - Mayer vs. Djokovič. Zvláštní pocit tam být a nedívat se na televizi, pořád tomu nemůžu uvěřit. Na chodníku jsme potkaly Petru Kvitovou, další neskutečný zážitek!

 Můj oblíbený Royal Albert Hall, kam chci jednou vyrazit na koncert. Přání se plní, vždy a přesně podle objednávky. 

Albert Memorial, který mě jednoduše okouzlil svou velikostí a krásou. 

 Dost památek a hurá na lidi! :-D Účes, který z neznámého důvodu učaroval všechny kolemjdoucí a spolucestující. Nejspíš si mysleli, že jsem nějaká star, jinak si to neumím vysvětlit, hahaha :-D

 Wimbledon a já jako správná turistka, která se nebojí 100 km denně!

 Italské fontány v Hyde parku po obrovském dešti. Fotky z druhého týdne jsou maličko smutnější, jelikož celý týden pršelo, někdo mi to zřejmě nepřál, přiznejte se :-D To jste ale nevěděli, že nějaký déšť mi nemůže zkazit náladu, běhala jsem mezi dešťovými kapkami jako v Rebelech, jen jsem si nesundala boty...

Závěrečná typická fotka z Londýna, o kterou jsem vás nemohla ošidit. Mé Londýnské dobrodružství skončilo, byl to neskutečný adrenalin. Zajímalo by mě, kolik jsme nachodily kilometrů, možná jsem překonala světový rekord a ani o tom nevím! :-D Věřte mi, že 15 dní v Londýně bohatě stačí na projití všech známých i neznámých míst. Jste nezávislí, můžete si dělat co chcete, můžete si jezdit kam chcete, není kam a proč spěchat. Na poznání všech krás tohoto města je to akorát. Kdybych mohla, zůstala bych tam dýl, ale někdy je holt čas říct "tak zase někdy!". Jsem přesvědčená o tom, že v neděli, den našeho odjezdu, pršelo tolik právě proto, že se s námi Londýn jen těžko loučil. Děkuji za každý slunečný i deštivý den, byl to zážitek na celý život.

LONDON day 5 and 6

 

 Pozdrav z Oxford street s uchozenýma nohama a později s plnýma taškama.

 Jedna zasloužená kávička ve Starbucksu a na zahnání hladu čokoládový muffin, yummy!

 Nejteplejší den strávený v Hyde parku piknikem.

 Nejroztomilejší botičky na rande s Mickey Mousem.

 Uvězněné v koloně snad v 50°C! Stále vypadám fresh, ale ve skutečnosti jsem na pokraji smrti.

V podchodu, ve kterém jsme strávily asi tolik času jako v National Museum.

Mám tu pro vás připravených ještě spoustu fotek, takže se máte na co těšit, dnes nám pěkně prší, takže žádné tropy jako v ČR, jdu si někam sehnat kožich, je tu 15°C. Pošlete nám prosím trochu toho tepla a užívejte každého dne.

LONDON day 1 and 2

 Zdravím z Londýna, konečně! Stále se mi nechce věřit tomu, že je to doopravdy, že jsme skutečně tady. Dnes začínáme třetí den, je to už ale snad jako měsíc. Cesta s kufry byla horor. Kufr těžší než já snad! Naštěstí se vždy našel nějaký gentleman, který mě politoval a pomohl mi, vypadala jsem fakt asi zoufale! První den jsme vyrazili na večerní procházku okolo Temže, ta atmosféra!

 Tower Bridge a vítr ve vlasech. Bylo pěkně zataženo, ale ani jedna kapka!

 Tohle je nejlepší věc na celým světě. Kolotoč přímo na břehu Temže v centru dění. Chodí tam víc dospělých než dětí a my prostě nemohly odolat! Mám ještě supervtipná videa, ty někdy příště.

 St. James´s park. Konečně sluníčko a teplíčko. Omlouvám se za svůj vzhled, ale díky klimatizaci jsem opět nastydla a nebylo mi vůbec dobře, proto jsem zvolila co nejpohodlnější kombinaci a vrstvy jsem postupně sundávala. další informaceAdresa:

 Pomník královny Viktorie před Buckinghamským palácem. Přemlouvala jsem mraky ať se maličko roztrhají a nekazí mi fotku, díky.

 Festival na Trafalgaru a spousta vtipných stánků a atrakcí. Fotek jsme tam pořídily spoustu, časem dodám ať se trochu pobavíte.

 Trafalgar Square.

 Vlajky všude.

'Ráj M&M. 'Chci všechny bonbony!

Budu se pokoušet přispívat častěji, čas tu letí nějak moc rychle. Dnes vyrážíme lovit nějakou báječnou práci, dám vědět, jak to vypadá. Držte palce a mějte se co nejkrásněji.