laugh often.

Není nic lepšího, než si splnit svůj cíl, mít měsíc volno a poslední den před začátkem vytouženého volna onemocnět. Tomu říkám správné načasování! Ale žádná nemoc mi nemůže vzít můj úsměv naivního dítěte. Venku je zima a šedo, že by ani psa nevyhnal, tak mám alespoň důvod, proč nehnout prstem. Mozek se potřebuje zregenerovat a mé unavené tělo díky probdělým nocím také. Fajn, vlastně nemám si na co stěžovat. Zjistila jsem, že stěžování si ostatním lidem je snad nová nemoc, která zamořila každý kout. Upřímně, koho to baví poslouchat něčí negativní kecy o tom, jak je všechno špatně, lidé umírají, politika je na prostřelení si hlavy, všechno se zdražuje, blá blá blá? Patlat se v těch sračkách je zřejmě nový trend, který mi uniknul. Víte co, já jsem šťastná! Nechci poslouchat, jak jsem pozitivní a jak se pořád směju, chci to taky já říkat někomu jinému. Odhoďte pryč všechno, co vás trápí, pusťte to pryč a radujte se z maličkostí. Běžte se projít, vypněte fejsbuky a sledujte, co je okolo. Nechoďte ulicemi s nepřítomným výrazem, nežijte v hlavě, žijte opravdu. A hlavně si nemyslete, že můj život je pohádka, když vám na potkání nevyprávím své životní neúspěchy.

Při příležitosti svých nedávných narozenin americká spisovatelka, dramatička, tanečnice a zpěvačka Maya Angelou (1928) na otázku, co ji život naučil, odpověděla:

Naučila jsem se, že ať se stane cokoliv a ať se to zdá v daný okamžik sebehorší, život jde dál a druhý den bude všechno vypadat líp.

Naučila jsem se, že o člověku hodně napovědí tři věci: 1. způsob, jak se chová v deštivém počasí, 2. když se mu ztratí zavazadla a 3. když rozmotává zacuchané žárovičky na vánoční stromeček.

Naučila jsem se, že bez ohledu na to, jaký vztah jsi měl k rodičům, budou ti chybět, když zmizí z tvého života.

Naučila jsem se, že "žit" není totéž co "prožívat život".

Naučila jsem se, že ti život někdy dá i druhou šanci.

Naučila jsem se, že když jsem se pro něco rozhodla se srdcem na dlani, obvykle to bylo správné rozhodnutí.

Naučila jsem se, že když mám trápení, nemusím na to být sama.

Naučíla jsem se, že každý den můžeš natáhnout ruku a někoho se dotknout. Lidé miluji vroucí objetí, ale i pouhé poplácání po rameni.

Naučila jsem se, že se stále mám co učit.

Naučila jsem se, že lidé zapomenou, co jsi říkala, co jsi dělala, ale nikdy nezapomenou, jak se s tebou cítili.

Miluju to. Je to tak pravdivé a vždy mě to rozesměje, když se dostanu k vánočním žárovičkám. A to, že lidé mají rádi, když je někdo obejme je stejná pravda jako to, že každého potěší, když se na něho usmějete, třebaže pro to nemáte důvod. Zkuste to.

list of my favourite films

Konečně mám zase čas na svou oblíbenou činnost, na sledování filmů. Ale ne vždy je dostatek inspirace a doporučení na dobré filmy. Za každý nový povedený kousek, který se ke mně dostane, jsem ráda. A proto jsem se rozhodla sepsat seznam oblíbených filmů. Až o Vánocích budete ležet pod stromkem narvaní salátem a cukrovím, někteří možná znavení učením jako já, odreagování je vždy třeba, proto pár tipů, které se budou možná hodit. Já osobně jsem vždy šťastná, když někde narazím na zmínku o filmu, který jsem ještě neviděla a stojí za to. Třeba budete většinu znát, ale třeba narazíte na něco nového a nebude litovat, že jste to viděli. Jdeme na to!

21 GRAMŮ - překvapivě ne o drogách! Velmi silný a zajímavý příběh, ze začátku pro někoho možná trochu zmatek, ale za chvíli se začnete v pohodě orientovat, co kam patří a tohle prolínání mám prostě ráda, o to víc rozuzlení. Viděla jsem to už tolikrát a nikdy mě to neomrzí, všímáte si čím dál větších propracovaných detailů, lahůdka! Před hereckými výkony smekám, uvěříte každému slovu, všemu...

CRASH - lidský film o lidech, kde se odehrává několik příběhů najednou, ale zároveň se prolínají. Zajímavé, skvělé herecké obsazení i výkony. I když se před kamerou hlavní hrdinové nezastaví dlouho, vcítíte se do nich. Vše doplňuje krásná hudba, je to opravdu zážitek.

ČERNOBÍLÝ SVĚT - krásný film o tak strašných věcech, vhodný spíš pro ženy. Velmi působivý a procítěný příběh o silných ženách, které dovedou svým specifickým způsobem měnit chod dějin a dopomoci konci (nejen) rasové nerovnosti.

GRAN TORINO - můj neoblíbenější film. Ani nechci prozrazovat příběh, natož závěr. Pokud chcete vidět povedený film po všech stránkách, tohle vás nezklame! Jako bonus skvělé hlášky Eastwooda, který po Million Dollar Baby předvedl ještě lepší výkon, tleskám.

HOTEL RWANDA - silný příběh o kmenové válce ve Rwandě. Cítila jsem bezmocnost a taky rozčilení, když si představím, že tak to ve skutečnosti opravdu bylo. Uděláte si představu o dnešním světě, jací jsme "borci".

POKÁNÍ - aneb jak se váš život může během lusknutí prstu zcela změnit a vy jste bezmocní. Na tom filmu mě baví, že i v životě se často náš osud ubírá zcela jiným směrem pro nesmyslné důvody a my s tím neuděláme nic, i když chceme. Krásný kousek, pokaždé si přeju, aby se to vše vysvětlilo a byli šťastní...

SPALUJÍCÍ TOUHA - Kubrickovo mistrovské dílo. Velmi zvláštní film o tom, jakou roli hraje v životě tolerance, porozumění a náhoda. Tom Cruise a Nicol Kidman jsou skvělá dvojka. Scénář je neuvěřitelně inteligentní, promyšlený a spletitý. Po dalším shlédnutí jsem si vyjasnila některé otázky, ale nastaly další, které nemám zodpovězené, takže tento film mě asi nikdy neopustí. Stanley je můj oblíbenec, s každým jeho filmem přichází něco nového a já ho miluju! Nemůžu zapomenout na to, jak si zde hraje s hudbou, nádhera.

Pokračování příště. Většina filmů je dobře známých, ale pro případ, že by někoho minuly je nemůžu nezmínit. V zásobě jich tu mám ještě desítky, takže bude určitě nějaké příště. Užívejte volna a doufám, že najdete své favority :-)

Díky!

Občas se dějí dost divné věci, jako třeba teď, když mě něco přinutilo napsat tenhle...

Jsem unavená stádem lidí, kteří jsou všude. Mám chuť vzít si jen to, co opravdu potřebuji, ne to, o čem si myslím, že to potřebuji a jet! Jet daleko, možná i blízko. Jet tam, kde se budu cítit jako já. Nechci říkat, kde se budu cítit jako doma, to by mohlo vyznít tak, že to doma nemám ráda. Doma to miluji, mám skvělou rodinu, lépe jsem si nemohla vybrat. Jen se tu poslední dobou necítím dobře. Utíkám skrz dobrodružné dokumenty do hor, lesů, od lidí, k báječným lidem...Nebaví mě o tom jenom mluvit, potřebuji v té situaci doopravdy být. O svých snech umíme mluvit všichni a myslím, že obstojně, ovšem skutek utek. Mám chuť dělat spoustu věcí, zajímavějších věcí. Jen nemám chuť to předávat lidem, kteří to neumí ocenit, nebo jsou jinde. Poslední dobou dost mlčím a žiju si uvnitř, cítím, že to tak potřebuji. Píšu si, co se mi zamane, neřeším, jestli se to bude někomu líbit, protože vím, že je to moje. Mám ráda milé lidi, kteří netrpí závistí a kteří jsou přející a ty chci mít okolo sebe. Ale prostě se nedokážu otevřít lidem, ze kterých necítím to, co mě na lidech baví. Facebook mi postavil do cesty skvělého člověka, o kterém se mi ani nesnilo. Chtěla bych poslat víc lidem to, co jemu... Taky bych chtěla, aby si lidé nekupovali k Vánocům všechny ty nesmysly, ze kterých mají ještě i radost. Na letošní Vánoce se neskutečně těším, budou výjimečné a to právě takové, jaké si je uděláme.

Přeji Vám všem jen to nejlepší a díky i těm, kteří mě nebaví a nutí mě se zamyslet a uvnitř se posunout!

autumn - changing colors!

 Měla bych si říct, jak jsem špatná, protože jsem se na delší dobu odmlčela. Ale já si to neřeknu, protože jsem vlastně dobrá, když jsem vás nezahlcovala psaním o ničem (které bude mimochodem až dnes :-D) a prostě jsem to tak necítila, že chci něco psát, prosím odpusťte. Ale dnešní večer je jako stvořený na zavzpomínání si na hezký slunečný a velmi barevný podzim, který miluju rok od roku víc a víc (spíš je to tím, že vždycky zapomenu, jaké to bylo vloni). Počasí se dnes rozhodlo nas*at všechny lidi, kteří nenávidí podzim a konečně k tomu mají důvod! Já osobně jsem byla jako malé dítě, které vidí poprvé v životě sníh a neuvěřitelně se na něj už těším. Vlastně mnohem raději přeskočím období dešťů, které je na mě moc smutné a vlítnu rovnou na saně! Nebuďte prosím naštvaní, milujte to tak, jak to přijde a smějte se ostatním, kteří nemluví o ničem jiném...Za odměnu ode mě teď dostanete vzpomínky na krásy podzimu.

 Loučím se s Častolovicemi a nejkrásnějším zámkem, ve kterém budu (doufám) jednou bydlet.

 Baví mě sledovat, jak se to tam s ročními obdobími mění a stále se nedokážu rozhodnout, kdy je to tam nejkrásnější, protože se zamiluji pokaždé, když tam jsem...

 Tady jsem se smála lidem, kteří se protrhávali hustou mlhou a já si na horách opalovala čumáček :-D

 Ještě jednou mi někdo řekne, že nesnáší podzim...tak bych mu nejradši provedla něco touhle fotkou, jen mě nenapadá co, aby se ta krása nezničila.

 Tak a tady jsem si sedla pěkně na pařez a vedle mě si to tam ustlali dva kozáci, hledali jsme se, až jsme se našli (mám spokojený výraz).

 Teď trochu z jiného soudku. Kromě toho, že se dnes na některých místech objevily první sněhové vločky, my jsme se pěkně prosmáli dopolednem, kdy probíhalo předávání PAPÍRU. Abych to uvedla na pravou míru, na papíru nelpíme a ani nechceme z papíru dělat něco víc než papír je. Spíš nás celá tahle velevážená věc pobavila, je neuvěřitelné, co jsou lidé schopni udělat kvůli takovému papíru. Každopádně fotka s papírem je vrcholem všeho, a tak jsme ji pořídili jako ostatní milovníci papírů...Sluší nám to (i bez papíru)!

A na konec, pozooor! Spokojená já s jídlem. Musím říct, že fotka s jídlem se mi líbí ze všeho nejvíc, protože tam vypadám vždy šťastně (pokud se jedná o mé jídlo). Jak je známo, Potrefená husa je vždy skvělou volbou a nemůže nikdy zklamat. Potvrzeno!

Mimo jiné jsem poslední dobou k smrti unavená a jak jsem již stihla zjistit, vypadá to na celorepublikovou nemoc, nechápu, proč ještě neslyším v rádiu nějakou reklamu na očkování proti takovému hnusu?! Trochu se jen bojím, že bych dopadla jako po očkování proti chřipce, kdy jsem měla chřipku víc, než jsem byla zdravá. Původně jsem svou únavu dávala za vinu škole, která zaútočila zákeřně na můj obměklý mozek. Později jsem byla přesvědčená o tom, že trpím únavovým syndromem. Teď jsem zjistila, že tím trpíme skoro všichni a začínám se bát, že se to šíří tak rychle jako střevní chřipka. Přichází řada na sníh, který mě rozveselí a vyžene na saně! 

be ready for school year!

Začátek školy se blíží nebezpečně rychle a já se stále těším jako malé dítě, když jde do první třídy. Ale vidím to dost podobně, jako s mou první třídou, kdy jsem se nemohla ani dospat prvního školního dne a druhý den už mě tam mamka musela táhnout násilím, když jsem zjistila, že je konec srandy! Čím víc se to blíží, tím víc jsem nedočkavá a plná očekávání. A protože mám ráda vše hezky připravené alespoň na ten začátek, jelikož časem začnu být lempl, chytla mě maličko tvůrčí nálada a prostě jsem se rozhodla uklízet a tvořit...

 Při svém nevysvětlitelném nutkání uklízet (vlastně možná vysvětlitelném, bylo to potřeba, jen jsem si to nechtěla přiznat!) jsem narazila na spoustu zapomenutých věcí, o kterých už jsem ani nevěděla, že existují. To je jedno velké plus uklízení, objevujete poklady! Třídíte věci na vyhození, na skladování po dalších milion let (znáte to, možná se to bude jednou hodit...) a potom na věci, které budou uskladněny po menší změně, takové malé Vypadáš skvěle. Jakmile projdou proměnou, zařadí se mezi nezbytně nutné věci a vůbec nechápete, jak jste to tam mohli skladovat jen tak, taková škoda. Ale vždycky přijde ten pravý čas a na oprášení není nikdy pozdě. Možná si dáte předsevzetí, že už si nikdy doma nevytvoříte takový sklad a já vím naprosto jasně, že si sklad zase začnu pomalu vytvářet, začnu střádat věci na horší časy, vlastně taková malá skládka :-D A tak jsem si to tak hezky třídila na kupičky (hromady!) a měla bych se pochválit, protože většina skládky putovala přímo do koše a potom na skládu, to je nádhera. Nyní můžu zase v klidu dýchat a připravit se na malování pokoje, které mě baví i přesto, že je všude bordel. Na kupě Vypadáš skvěle se objevily taky tyhle skvělé desky na euro fólie, ze kterých se vyklubala roztomilá zebra. Stačí vzít něco, co vám bude na deskách držet, popustit uzdu své fantazii a veledílo je na světě, zebra bude od teď mou novou společnicí v průběhu studia.

 Zebra mě zřejmě nějak poznamenala, ale má láska ke zvířecím vzorům je oobrovská a žirafího už toho mám až příliš. Protože se taky těším do našeho krásného bytu, vymýšlím, jak si to tam zabydlet a trochu zkulturnit. Není nic lehčího než vzít krabici od bot, vyštrachat tempery ze základní školy, znovu popustit uzdu své fantazii a z obyčejné krabice se stává originál. Tak co, chytá vás tvořivá nálada a jdete do toho? Já se nemůžu zastavit....

Vždycky jsem měla úchylku na papírnictví, vážně mě baví všechny ty sešitky, tužtičky, notýsky...Letos jsem si povolila koupit pouze čtyři sešity se žirafama, jsou roztomilý! Doma totiž skladuji ve svém skladu nespočet starých sešitů, které jsou vlastně jako nové, nikdy nepoužité. Problém vězel v tom, že se mi nelíbily vzhledově a nebavilo mě se z nich učit a něco si do nich psát, když nejsou hezký, chápete. A jak jsem byla tak v tom tvoření, rozhodla jsem se je maličko vyšperkovat. Stříhala jsem z časopisů, lepila, psala, no prostě jsem se vyřádila a teď jsem spokojená. Ještě na mě kupa sešitů smutně kouká, takže možná bude nějaké pokračování a na každý předmět budu mít asi milion sešitů a nebudu vědět který! Musím být trochu normální, takže si je jedině můžu dopředu připravit...

Moje tvoření pokračuje dál, takže když bude mít někdo zájem a já budu mít chuť, třeba se o něco zajímavého podělím. Tohle jsou jednoduché věci, které ovšem potěší a to já ráda. Takže si pomalu připravujte věci ze svých skladů na podzimní deštivé dny a hurá do toho!