neděle 9. října 2011

Turkey

 Prohlížím si fotky z dovolené, čerpám z nich energii a chci se o ně s vámi podělit. Pojďme si připomenout léto.
Pokud bych si teď mohla vybrat, kde bych chtěla být, bylo by to rozhodně někde u moře, kdekoliv. Miluju moře a nekonečné písčité pláže. Už jako malá jsem říkala, že budu bydlet u moře a tenhle sen si jednou splním! Vydržela bych hodiny jen sedět a poslouchat zvuky vln, miluju to! Každý rok je pro mě nejcennější, když se dostanu k moři, když můžu dovádět ve vlnách a pobíhat po pláži, neznám nic lepšího.
 Letos jsem vyrazila poznávat krásy cizích kultur jen s mamkou. Chlapi se na nás vykašlali, a tak jsme si to užily po svém. Dovolená to bylo doslova nečekaná, jediné, co jsme věděli bylo, že někam vyrazíme až v září, jelikož taťka nemohl dřív kvůli práci. Najednou bylo září jako nic a taťka stejně nemohl odjet, tak nás vyslali samotné! :D Prvního září jsem šla jako slušná holka do školy, odpoledne jsem sedla k počítači a začala hledat. První školní den mě unavil natolik, že jsem cítila nutkavou potřebu někam OKAMŽITĚ odjet. Našla jsem skvělou nabídku, zavolala mamce, že už je to zařízený a že zítra odlítáme. Mamka moc není na takový spontánní věci jako já, která je přímo vyhledávám :D, ale nakonec jsem jí uklidnila, že si stihne koupit plavky a že jinak nemusí nic řešit, vše zařízeno. Sbalily jsme svejch pět švestek a druhý den ráno už jsme seděly v letadle.
 Výběr hotelu se mi opravdu vydařil. Nikdy jsem ještě nic tak krásnýho neviděla. Vlastně jsme nenašly ani jednu miniaturní věc, která by se nám nelíbila. Náš pokoj byl tak obrovský, že by se v něm dalo bez problémů tancovat a mohly bychom tam ubytovat tak ještě další tři lidi. O posteli ani nemluvím, tam jsme se spíš hledaly, ale jak se v ní krásně spalooo...
 Prostě stručně a jasně, měly jsme se tam jako královny, nemohly jsme se všech těch krás vynadívat. Připadala jsem si jako v jiném světě, v pohádkovém světě. Ty věžičky...
 Koktejly byly celodenní záležitostí. A ti barmani... :D
 K jídlu snad není ani co dodávat. Tyhle dvě dlouhatánský řady jsou JEN zelenina a saláty. Takže si asi dovede představit ten zbytek. Nevěřili byste, kolik toho jsem schopná do sebe nasoukat, jím tak za tři lidi, tohle byl pro mě naprostý ráj. A ty malinový dortíčky, yummy.
Tolik bych si přála, abych tu taky mohla chodit jen tak nalehko, celý den! S mamkou jsme pořád obdivovaly ty krásný kytky, který byly všude... 
 Fotek se západem slunce mám tolik, že už ani mě samotnou to nebaví se v tom pohrabovat :D v Turecku jsme byly potřetí a ještě nikde jinde jsem neviděla tak krásný západy slunce, jako právě tam, i když krásný jsou vlastně všude.
 Návštěva pravé turecké restaurace. Už jsem vám říkala, že Turci jsou nejlepší kuchaři? Každý den jsem si dávala tak dvakrát takové porce než normálně a nestloustla jsem ani kilo, v ČR už bych byla asi pořádná koulička :D jejich kuchyně je opravdu výborná, palec nahoru.
 Hra světel. Večer jsme si vždycky objednaly koktejl a flákly sebou do lehátka u bazénu, odkud jsme nekonečně dlouho pozorovaly tu osvětlenou krásu. Ve skutečnosti to bylo ještě mnohokrát lepší, měnily se barvy a po zdech stékala voda.
Další z restaurací, myslím, že mexická. V našem areálu jsme jich měly celkem šest a každá představovala jinou kulturu. V ceně jsme měly večeři v kterékoliv z nich, vsadily jsme na tureckou a rozhodně jsme nelitovaly. 
S maminkou. Konečně jsme na sebe měly dost času. Lidé se nás neustále ptali, jestli jsme kamarádky nebo sestry, teď jen nevím, jestli vypadám já tak staře nebo mamka mladě :D
 Naše jídelna. Další osvětlená kráska plná jídla a dortíků.

Připadám si trochu hloupě, jak tu všechno vychvaluju, ale když ono to tak opravdu bylo a bylo toho ještě mnohem víc. Kdybych to tu měla všechno zmínit, tak tu budeme ještě hoodně dlouho. Dovolená se nám vydařila a příště tam s sebou chceme dovézt i chlapy, aby si tu krásu mohli taky vychutnat, to se nedá vyprávět.
Takhle jsem dokonale šťastná.

 Doufám, že jste si léto také tak užili, i když třeba po svém. Každý máme své sny a je důležité si je plnit nebo se k nim alespoň nenápadně přibližovat.  


sobota 1. října 2011

ZERO LIMITS.

Dala jsem si menší pauzu. Dala jsem si pauzu sama pro sebe. Užívám si. Miluju život. Dělám si co chci a je mi jedno, jak se na to tváří okolí. Konečně jsem to pochopila!
Udělala jsem si radost...
Všechno to vlastně začalo na dovolené v Turecku (chtěl by někdo vidět fotky a vědět víc???), kde jsem měla konečně dost času na to, abych přečetla všechny knížky, které se mi už delší dobu povalovaly všude možně po pokoji. Miluju dovolené, kde si vychutnávám nicnedělání, koupání (jsem vodní živel!) a hlavně čtení. Už jako malá holka jsem byla neustále s knihou v ruce, ponořená do jiného světa. Vydrželo mi to dodnes. Kamkoliv jdu, mám s sebou knížku, i když vím, že třeba nebudu mít čas ji číst :D, ale cítím se s ní skvěle!

Na turecké pláži jsem přelouskala spoustu krásných a zajímavých knih. Jsem schopná za jeden den přečíst klidně celou knihu, někdy i v jednom kuse :D, možná si říkáte, že jsem asi fakt blázen, ale je to báječnej pocit, když vás to tak strhne, že nevnímáte nic a nemůžete to na chvíli odložit, protože to prostě potřebujete dočíst. Stává se vám to někdy? Vím, že u povinný četby se mi to nikdy nestane a neustále to odkládám, potom čtu jednu stránku stokrát dokola, protože nevnímám, o čem se tam píše...

Pokud by se mě v tuhle chvíli někdo zeptal, jakou knihu bych doporučila každému, aby si ji přečetl, neváhala bych a okamžitě bych odpověděla: "Svět bez hranic". Ta musí probudit každého, tak moc mě uchvátila! Tolik bych si přála, aby ji měl každý doma a přečetl si ji, nikdy mě žádná kniha neoslovila tak, jako právě tahle (a že jsem jich už přečetla tisíce!). Takže pokud nevíte, co číst, určitě si ji přečtěte, strhne každého. Potom mi napište, jak se cítíte po jejím přečtení, nebudete tomu chtít uvěřit...
Díky Světu bez hranic jsem se dostala k téhle krásné věci, která mi odteď dělá společnost. Pokud si Svět bez hranic někdo přečte, teprve potom to pochopí...
Nikdy jsem snad ještě z ničeho necítila takovou porci lásky, jako právě z tohohle. 
Ta kniha je poklad a tohle už je jen malinký doplněk, který mi ji bude neustále připomínat.
 Mám radost. Mám radost z maličkostí, které však pro mě znamenají celý svět. Přeju Vám všem, abyste zažívali ten krásný pocit, jako já. Nic není víc, to mi věřte. 

Chápu, že Vás to třeba vůbec nezajímá, ale já Vám to chtěla napsat.


"Abyste mohli zažehnout své světlo, musíte projít tmou."