smějte se!

Dlouho jsem tu nebyla. V poslední době se nestíhám ani na chvíli zastavit, natož sem napsat něco, co by dávalo alespoň trochu smysl. Chtěla bych se zeptat, jestli se má vůbec nějaký význam sem pro někoho něco psát? Mám spoustu věcí, které bych sem chtěla dát, spoustu krásných fotografií a zážitků, jen nevím, jestli to někoho zajímá. V dnešní době je tolik krásných a zajímavých blogů, že mi ten můj vlastně vůbec zajímavý nepřijde :D

Mám svůj svět a vím, že sem nikdy nebudu dávat fotografie věcí, které jsem si koupila a psát pouze o módě, protože můj život se skládá z mnoha dalších věcí a připadá mi, že mé okolí se zajímá pouze a jen o tu módu. Chtěla bych znát váš názor, nerada mrhám časem.

Děkuju. A prosím, radujte se z maličkostí.

Turkey

 

 Prohlížím si fotky z dovolené, čerpám z nich energii a chci se o ně s vámi podělit. Pojďme si připomenout léto.

Pokud bych si teď mohla vybrat, kde bych chtěla být, bylo by to rozhodně někde u moře, kdekoliv. Miluju moře a nekonečné písčité pláže. Už jako malá jsem říkala, že budu bydlet u moře a tenhle sen si jednou splním! Vydržela bych hodiny jen sedět a poslouchat zvuky vln, miluju to! Každý rok je pro mě nejcennější, když se dostanu k moři, když můžu dovádět ve vlnách a pobíhat po pláži, neznám nic lepšího.

 Letos jsem vyrazila poznávat krásy cizích kultur jen s mamkou. Chlapi se na nás vykašlali, a tak jsme si to užily po svém. Dovolená to bylo doslova nečekaná, jediné, co jsme věděli bylo, že někam vyrazíme až v září, jelikož taťka nemohl dřív kvůli práci. Najednou bylo září jako nic a taťka stejně nemohl odjet, tak nás vyslali samotné! :D Prvního září jsem šla jako slušná holka do školy, odpoledne jsem sedla k počítači a začala hledat. První školní den mě unavil natolik, že jsem cítila nutkavou potřebu někam OKAMŽITĚ odjet. Našla jsem skvělou nabídku, zavolala mamce, že už je to zařízený a že zítra odlítáme. Mamka moc není na takový spontánní věci jako já, která je přímo vyhledávám :D, ale nakonec jsem jí uklidnila, že si stihne koupit plavky a že jinak nemusí nic řešit, vše zařízeno. Sbalily jsme svejch pět švestek a druhý den ráno už jsme seděly v letadle.

 Výběr hotelu se mi opravdu vydařil. Nikdy jsem ještě nic tak krásnýho neviděla. Vlastně jsme nenašly ani jednu miniaturní věc, která by se nám nelíbila. Náš pokoj byl tak obrovský, že by se v něm dalo bez problémů tancovat a mohly bychom tam ubytovat tak ještě další tři lidi. O posteli ani nemluvím, tam jsme se spíš hledaly, ale jak se v ní krásně spalooo...

 Prostě stručně a jasně, měly jsme se tam jako královny, nemohly jsme se všech těch krás vynadívat. Připadala jsem si jako v jiném světě, v pohádkovém světě. Ty věžičky...

 Koktejly byly celodenní záležitostí. A ti barmani... :D

 K jídlu snad není ani co dodávat. Tyhle dvě dlouhatánský řady jsou JEN zelenina a saláty. Takže si asi dovede představit ten zbytek. Nevěřili byste, kolik toho jsem schopná do sebe nasoukat, jím tak za tři lidi, tohle byl pro mě naprostý ráj. A ty malinový dortíčky, yummy.

Tolik bych si přála, abych tu taky mohla chodit jen tak nalehko, celý den! S mamkou jsme pořád obdivovaly ty krásný kytky, který byly všude... 

 Fotek se západem slunce mám tolik, že už ani mě samotnou to nebaví se v tom pohrabovat :D v Turecku jsme byly potřetí a ještě nikde jinde jsem neviděla tak krásný západy slunce, jako právě tam, i když krásný jsou vlastně všude.

 Návštěva pravé turecké restaurace. Už jsem vám říkala, že Turci jsou nejlepší kuchaři? Každý den jsem si dávala tak dvakrát takové porce než normálně a nestloustla jsem ani kilo, v ČR už bych byla asi pořádná koulička :D jejich kuchyně je opravdu výborná, palec nahoru.

 Hra světel. Večer jsme si vždycky objednaly koktejl a flákly sebou do lehátka u bazénu, odkud jsme nekonečně dlouho pozorovaly tu osvětlenou krásu. Ve skutečnosti to bylo ještě mnohokrát lepší, měnily se barvy a po zdech stékala voda.

Další z restaurací, myslím, že mexická. V našem areálu jsme jich měly celkem šest a každá představovala jinou kulturu. V ceně jsme měly večeři v kterékoliv z nich, vsadily jsme na tureckou a rozhodně jsme nelitovaly. 

S maminkou. Konečně jsme na sebe měly dost času. Lidé se nás neustále ptali, jestli jsme kamarádky nebo sestry, teď jen nevím, jestli vypadám já tak staře nebo mamka mladě :D

 Naše jídelna. Další osvětlená kráska plná jídla a dortíků.

Připadám si trochu hloupě, jak tu všechno vychvaluju, ale když ono to tak opravdu bylo a bylo toho ještě mnohem víc. Kdybych to tu měla všechno zmínit, tak tu budeme ještě hoodně dlouho. Dovolená se nám vydařila a příště tam s sebou chceme dovézt i chlapy, aby si tu krásu mohli taky vychutnat, to se nedá vyprávět.

 

Takhle jsem dokonale šťastná.

 Doufám, že jste si léto také tak užili, i když třeba po svém. Každý máme své sny a je důležité si je plnit nebo se k nim alespoň nenápadně přibližovat.  

ZERO LIMITS.

Dala jsem si menší pauzu. Dala jsem si pauzu sama pro sebe. Užívám si. Miluju život. Dělám si co chci a je mi jedno, jak se na to tváří okolí. Konečně jsem to pochopila!

Udělala jsem si radost...

Všechno to vlastně začalo na dovolené v Turecku (chtěl by někdo vidět fotky a vědět víc???), kde jsem měla konečně dost času na to, abych přečetla všechny knížky, které se mi už delší dobu povalovaly všude možně po pokoji. Miluju dovolené, kde si vychutnávám nicnedělání, koupání (jsem vodní živel!) a hlavně čtení. Už jako malá holka jsem byla neustále s knihou v ruce, ponořená do jiného světa. Vydrželo mi to dodnes. Kamkoliv jdu, mám s sebou knížku, i když vím, že třeba nebudu mít čas ji číst :D, ale cítím se s ní skvěle!

Na turecké pláži jsem přelouskala spoustu krásných a zajímavých knih. Jsem schopná za jeden den přečíst klidně celou knihu, někdy i v jednom kuse :D, možná si říkáte, že jsem asi fakt blázen, ale je to báječnej pocit, když vás to tak strhne, že nevnímáte nic a nemůžete to na chvíli odložit, protože to prostě potřebujete dočíst. Stává se vám to někdy? Vím, že u povinný četby se mi to nikdy nestane a neustále to odkládám, potom čtu jednu stránku stokrát dokola, protože nevnímám, o čem se tam píše...

Pokud by se mě v tuhle chvíli někdo zeptal, jakou knihu bych doporučila každému, aby si ji přečetl, neváhala bych a okamžitě bych odpověděla: "Svět bez hranic". Ta musí probudit každého, tak moc mě uchvátila! Tolik bych si přála, aby ji měl každý doma a přečetl si ji, nikdy mě žádná kniha neoslovila tak, jako právě tahle (a že jsem jich už přečetla tisíce!). Takže pokud nevíte, co číst, určitě si ji přečtěte, strhne každého. Potom mi napište, jak se cítíte po jejím přečtení, nebudete tomu chtít uvěřit...

Díky Světu bez hranic jsem se dostala k téhle krásné věci, která mi odteď dělá společnost. Pokud si Svět bez hranic někdo přečte, teprve potom to pochopí...

Nikdy jsem snad ještě z ničeho necítila takovou porci lásky, jako právě z tohohle. 

Ta kniha je poklad a tohle už je jen malinký doplněk, který mi ji bude neustále připomínat.

 Mám radost. Mám radost z maličkostí, které však pro mě znamenají celý svět. Přeju Vám všem, abyste zažívali ten krásný pocit, jako já. Nic není víc, to mi věřte. 

Chápu, že Vás to třeba vůbec nezajímá, ale já Vám to chtěla napsat.

"Abyste mohli zažehnout své světlo, musíte projít tmou." 

GERMANY.

Taky tak milujete neplánovaný výlety jako já? Miluju spontánní věci, většinou se vždycky všechno vydaří. Náš výlet do Německa byl jedním z nich. V pátek odpoledne jsme se s bráchou rozhodli, že je čas vyrazit někam pryč, sbalili jsme svejch pár švestek a večer už jsme byli na cestě. V plánu bylo bruslení ve Flaemingu a v neděli Tropical Islands, báječný víkend byl před námi.

Vyrazili jsme v pátek nějak k večeru a v sobotu asi ve 2 hodiny v noci jsme dorazili do Jüterbogu, kde jsme to zapíchli na nejbližším klidném místě přímo pod hvězdami. Trochu adrenalin vzhledem k tomu, že se začal zvedat vítr a každou chvíli nás ozářil blesk. Naštěstí pršet nezačalo a blesky asi brzy ustaly, já už dávno spala. Možná, kdyby mě někdo ukradl i se spacákem, tak o tom ani nevím, tak tvrdě spím! Ráno to byl trochu šok, když jsme se rozhlídli! Kousek od nás feťácky doupě (nebo jak to nazvat), starý špinavý gauče a všude bordel, naštěstí žádnej bezďák ani nic podobnýho nikde! :D Noc jsme přečkali a konečně jsme mohli vyrazit hledat skate arenu... Obuli jsme brusle a vyrazili na okruh dlouhý 42 km! Krajinka krásná, počasí vzhledem k našemu výkonu přímo báječné.

 A tak jsme jeli, jeli...míjeli jedno kukuřičné pole za druhým a užívali si skvělé cyklostezky, protože takovou tu určitě nemáme. Výběr okruhů je velký a myslím si, že každý najde nějaký, který mu bude sedět. Pořád jsme se hecovali na 90-ti kilometrovej, ale když jsme byli tak v půlce toho našeho, rozhodli jsme se, že to necháme na příště. :D

Tady už moji spolubruslaři :D Jednu chvíli nám začalo trochu pršet, menší osvěžení, jinak lepší než nějakej pařák.

První polovina byla skvělá, jelo to samo a docela to i utíkalo, neustále nás něco zabavovalo. Posledních 10 km už taková pohoda nebyla a začali jsme cítit, že něco skutečně děláme. Nohy začaly křičet, ale nakonec jsme to úspěšně zvládli asi za 4 a půl hodiny i s přestávkou na oběd. Byla jsem na sebe tak pyšná, že jsem to zvládla a ani jsem cestou neremcala.

Takovýhle tam jsou celou cestu krásný zastávky, moc jsme ale radši nestavěli, potom se těžko rozjíždí :D

A tady už zasloužená regenerace v podobě flákání v Tropical Islands. Počasí nám hrálo do not, na bruslích to ještě s deštěm vydrželo a jakmile jsme zalezli do tý obludný koule, začalo pršet, co víc si přát.

Plácla jsem sebou na auto, který mě úplně okouzlilo. Trochu jako ve Ztracenejch, ještě jsem hledala někde v korunách stromů ztroskotaný letadla s kostlivcema, jako v Madagaskaru :D

Tihle panáčci mi prostě připomínali mimozemšťany a hotovo!
Líbil se mi tam ten dovolenkovej život, jak se tam lidi promenádujou po plážích, večer se osprchujou a hoděj do gala, pak zajdou na večeři a na skleničku vína nebo mochita...

Další věc, která mě uchvátila byly ty krásný domy všemožných typů. Vlastně ani nevím, kterej se mi líbil nejvíc, všechny!

 

V domečkách se můžete ubytovat, myslím si, že to uvnitř musí být alespoň tak nádherný jako zvenku! 

Jedno z moří :D s krásnými vodopády a výřivkami, kde jsem strávila tak dvě hodiny, pak jsem vylezla a klepala se jak ratlík! :D

Každý domek mi připomínal jinou část světa, nemůžu k tomu dodat nic víc než prostě, že je to krásný!

Medituju s Buddhou.

Baví mě to, tradadaa.

7up - The Uncola a já jako správná beach girl s ručníkem přes rameno :D

Fotka, která vypadá hodně neskutečně. Takhle podobně si představuju vstup do ráje.

Fotky jako někde z Karibiku...tolik jsem si to užila, pořád jsem tam něco křičela, aby všichni slyšeli, jak jsem šťastná a jak mě nic neštve! Možná si někdo myslel, že jsem utekla z nějakýho ústavu, ale víte co? Je mi to jedno, já byla prostě šťastná a musím to dávat nějakým způsobem najevo, většinou skáču a křičím radostí no :D

Nejlepší na tom všem je, pokud tam spíte, to probuzení...vlastně i to usínání, jestliže to máte vůbec v plánu. Večer začne voda svítit všemožnými barvami a celkově je to tam nádherně osvícený. Bohužel to nemám nafocený, protože jsem byla moc líná jít tu dálku pro foťák a pořád jsem to odkládala, až jsem nakonec usnula a probudila se, když už to nesvítilo! To je vlastně další z důvodů, proč tam musím znovu jet.

Večer sebou plácnete na lehátko nebo do písku (záleží na vás), budete si prohlížet tu nádheru až nakonec usnete, v noci se možná párkrát vzbudíte a zjistíte, že vás ku*evsky bolej záda (možná teda boleli jenom mě!) a potom únavou znovu padnete do komatu. Ráno vás přivítá sluníčko (pokud teda bude venku zrovna svítit, jinak budete spát asi až do večera :D), otevřete oči a rovnou z lehátka skočíte do tý úžasný vařící vody, prostě paráda.

Jediná věc, která mi tam trochu chyběla, byli nějací domorodci. Úplně vidím, jak by tam pobíhali s oštěpy, večer by skákali a zpívali kolem ohně...

Takhle už vypadá ta obluda zvenku. Říkám tomu obluda proto, že to obluda je, co si budeme povídat. Uvnitř nedoporučuju se moc dívat nahoru, pokud si nechcete zkazit tropickou dovolenou u moře :D

Obluda je to taky z toho důvodu, že tam Hitler měl stavěl vzducholoď, která však nikdy postavená nebyla...

Abych nějak zrekapitulovala celý náš výlet, bylo to tak skvělý, že ani nemám co vytknout. Všem doporučuju tam jet, pokud nemusíte brusle, zajeďte jen do Tropical Islands a vychutnejte si to tam. Určitě to stojí za navštívení. Kdybych mohla, tak tam tenhle víkend jedu hned znovu!

Pokud byste se mě chtěli na něco zeptat, ptejte se. Fotek mám asi 300, takže jestli by někdo chtěl, můžu sem hodit klidně další ;)

Budu se těšit na Vaše dotazy a doufám, že tam někdy vyrazíte nebo jestli už jste tam byli, tak třeba doplníte nějaký svůj zážitek.

Užívejte konec prázdnin co to jde a nebojte se si zařvat, když máte radost! :D

finišujeme

To nám to zase krásně letí. Jsem v jednom kole, takže jsem ani neregistrovala, že na to tady pěkně kašlu... užívám léta co to jde, a že to jde letos pěkně ztěžka!

Stalo se toho tolik, navštívila jsem tolik báječných míst a poznala tolik skvělých lidí, že se mi tomu nechce ani věřit, kéž by to mohlo trvat do nekonečna.

Pár nových fotek nikdy neuškodí, už jsem se nemohla dívat na tu vybledlou profilovku, která na mě koukala víc jak rok!

Vypadám prej jako indiánka, no a co. Akorát ty modrý oči nejsou moc indiánský :D

Sama tomu ještě nemůžu uvěřit, ale šla jsem na Sněžku. Asi před deseti lety jsem řekla, že už tam nikdy nejdu a náležitě si snažila vložit do paměti, jak to tam vypadá, s přesvědčením, že je to naposledy, co tu krásu vidím. A ejhle, Michalka vyrostla a šla na Sněžku téměř bez kecání! Byla jsem mile překvapená, protože cesta nahoru nebyla tak děsivá, jak jsem si myslela (možná vymyslela v hlavě). Prostě jsem šla, bylo krásně, nebe bez jediného mráčku, nestačila jsem tu krásu na věky zvěčňovat pomocí fotoaparátu a najednou jsem byla nahoře. Cesta dolů už nebyla taková slast, proto jsme se samozřejmě museli posilnit na Luční boudě a dále se vydatně napapkali v naší oblíbené krknošské hospůdce. Výlet jako víno.

Teď přijdou pro někoho extra nudné fotky, ale někomu se to třeba bude líbit. Žádný outfit fotky tady  neočekávejte, budeme nasávat energii, které jsou ty fotky plné. 

 Tady si ještě říkám, že tam asi nedojdu, bolej mě nožičky! :D

 Naprosto fascinována tou úžasnou přírodou postupně zapomínám na to, že mě nějaký nohy bolej.

 Já si nemůžu pomoct, líbí se mi to! (vidíte tu úzkou říčku?)

 Nejhorší úsek z celýho výstupu, nesnáším pomalu se pohybující lidi.

 A teď už jen zasloužená kochačka na tu naši zemičku.

 To nebe je krásně kýčovitý!

 Dobitá energií, cítím se jako královna.

 Tvary, které tam vytváří kleče jsou těžko napodobitelné. Baví mě ta hra přírody, při které nás nechává stát s otevřenou pusou.

 Pomalu se vzdalujeme, v duchu si říkám, jak jsem to mohla ujít.

Rašeliniště. Připadám si jako v pohádce, z dálky hrají krásnými modrými odstíny, příroda mě opět uchvátila.

Omlouvám se za takový nudný (pro někoho možná ne) příspěvek, já se o tu krásu musela podělit. Miluju přírodu, bohužel díky dnešnímu stylu městského uspěchaného života nemám tolik času se neustále někam vydávat, i když bych chtěla. Jakmile to jde, mizím za brany města někam za úplným klidem a nechávám se tím naprosto pohltit, je to báječný dobíječ baterek, zapomenete na ten "skutečný" život...neznám nic lepšího.