Rakousko

Celá, živá a nadšená jsem se vrátila z Rakouska, kde jsme zdolávali řeku Salzu a Enns. Bylo to jako v pohádce! Celý den jedete obklopeni nekonečnými horami a zelenými kopci v dokonale světle modré horské vodě, která vás zajisté po pádu probere díky svým 7°C, ale i tak je krásná.

 Nestačila jsem se kochat. Na fotkách voda není tak modrá jako byla ve skutečnosti, cestou jsem neustále sledovala bílý píseček, který se pod vodou vlnil stejně jako v moři.

 Počasí bylo jako dělané na vodu. Svítilo sluníčko, občas nás osvěžil malý deštík a potom už zase jen sluníčko a sluníčko. V horách naštěstí nebylo takové vedro, jinak si neumím představit sebe v neoprenu a šusťákové bundě!

 Voda byla chvílemi pěkná divoška a snažila se nám nahnat strach. Se svou kamarádkou jsme byly jedinou ženskou posádkou, takže jsme ze začátku trochu všechny vyděsily, hlavně instruktory (:D), ale nakonec jsme dostaly největší pochvalu a bez vykoupání to sjely, naprosto s přehledem! (:D)

 Jelo nás asi tak 15 lodiček, sem tam někdo okusil ledovou horskou vodu a potom se chvíli klepal jako ratlík (:D), ale nakonec jsme to všichni ve zdraví přežili, i přesto, že jsme druhý den byli už v menším oslabení, jelikož to někteří slabší jedinci vzdali.

 Tady už náš záchranný raft ve vlnách.

 Kromě děsivé vody jsme měli možnost chvílemi pozorovat i takovou romantiku, jako je staré kole v pozadí s vodopádem...

A tak jsme si jeli a obplouvali kameny a pozorovali tu božskou člověkem nezničenou přírodu. Byl to krásný zážitek, který si budu muset brzy zopakovat. Pokud někdo z vás jede na vodu, tak mu přeju, aby to ve zdraví přežil a aby vyšlo počasí, jinak mu budu tiše závidět. (:D)

blond or brown?

Rozhodla jsem se udělat změnu. Blonďaté vlasy už mě přestaly bavit, proto jsem tu v novém. Říkala jsem si, že už je to jedna velká nuda a chce to změnu a když už, tak pořádnou! 

Měla jsem trochu strach, jak se na to bude tvářit mé okolí, protože jsem to předem nikomu neřekla, vzala jsem to jako léčbu šokem! (:D) Zatím jsou ohlasy pozitivní, ale je jasné, že se nezavděčím všem. Na fotce ta barva vypadá hodně tmavá, až černá. Ve skutečnosti je hnědá a mnohem hezčí a zajímavější než na fotce, musím to vyfotit na lepším světle, tohle je jen taková rychlovka. Ale změna je jednou za čas potřeba, skvěle vás to rozzáří a cítím se jako nový člověk. Jsem spokojená. A co na to říkáte vy? 

korále, korále, korále...

Prázdniny jsou mi v patách a už mi nestačí 24 hodin na jeden den, jako každoročně. Zápásíte taky s časem, jakmile by ho mělo být jakože víc? Nechápu to, asi Murphyho zákony, proto se tu vlastně ani nic moc zajímavýho neděje. Já se vám ani nedivím, že sem nechodíte, protože jak vidíte, já sem taky poslední dobou zrovna moc nechodím (:D). Děje se tolik zajímavých věcí, že o tom budu muset naspat někdy na etapy. Abych vám to přiblížila, tak jsem prostě šťastná a všechno mi nějak překvapivě vychází!

 Ha, dneska jsem se dala do malování. Už odmala mě baví malovat, na základce jsem vyhrála dokonce Evropskou soutěž a potom ještě nějakou v ČR. Nikdy jsem nechodila do žádného kroužku, pouze výtvarka ve škole. Přesto mě baví chodit na vernisáže a výstavy, maluju si spíš pro sebe, většinou nějaký nesmysly zrozené v mé fantazii. Baví mě vzory a mozaiky, tím se dokážu zabavit třeba na šest hodin ve škole! Nikdy mi ovšem moc nešli lidé a postavy. Možná proto je tohle takové trochu zvláštní, ale je to dárek pro H., který má přístí týden svátek a myslím (doufám), že z toho bude mít alespoň trochu radost a ocení mou snahu. Ve skutečnosti to vypadá možná trochu lépe, prosím, neberte to moc vážně, nakreslila jsem to napoprvé a hotovo, tak to vypadá, jak to vypadá (:D).

 Jsem korálová královna! Možná jsem někdy v minulosti psala něco o tom, že doma máme haldu korálí. Mamka má plná šuplík nádherných originálních korálí a ani jedny nenosí! Trochu jsem jí ten její šuplík provětrala a najednou se sama diví, co to tam vůbec má! Včera konečně po dlouhém přemlouvání vylezla na půdu, kde se krčila v rohu obrovská krabice plná dalších a ještě úžasnějších. Těším se, až je všechny prohlídnu, zatím jsem to nestihla. Každopádně chystám nějaké ukázky těch nejzajímavějších, které bych asi jinak těžko sháněla. Chtěl by je někdo z vás vidět?

 A na závěr můj dnešní úlovek, který je pro tohle léto jako dělaný. Brzy si asi pořídím nějaký obrovský stojan na šperky, jako někde v obchodě, protože to nemám kam dávat. A nebaví mě se v tom pořád hrabat a hledat, potřebuju to mít přehledný, sakra. Asi vystěhuju bráchu a vyměním ho za stojan se šperky (:D)

Mějte se krásně, posílám vám sluníčko! 

už se to blíží

Poslední dobou mi připadá, že se mi lepí smůla na paty, jinak si to nedokážu vysvětlit. Zažívám ne příliš veselé období a aby toho nebylo málo, tak jsem ráno ještě zjistila, že mi umřela ryba! Moje zlatá ryba, můj narozeninovej dárek, kterej jsem strašně chtěla! Byla to moje zlatá ryba, který jsem říkala svý přání a teď je pryč, radši si ani nebudu představovat kde... Jasný, je to jen ryba, není to třeba pes, ale stejně, měla jsem jí hrozně ráda, bavilo mě ji pozorovat, starat se o ni, povídat si s ní a hlavně jsem se těšila až s ní oslavím společný narozeniny. Jsem blázen, já vím, ale já ji měla fakt ráda!

  

 Jinak se musím pochlubit s novými plavkami, ze kterých mám větší a větší radost. Měla jsem jasnou představu, černá barva, jednoduchý střih, ale takový (po minulých zkušenostech), aby se daly utáhnout a nosit, kdyby se náhodou vytáhly, jakože se mi vytáhly vždycky!

Střih je úžasný. Po předešlých barevných kombinacích jsem toužila po černých, nic víc. V jednoduchosti je krása a ta teď u mě momentálně vede.

 A na závěr náš poklad, který nestačím obdivovat, jak je dokonalý! 

Litomyšl

Byli jste někdy v Litomyšli? Pokud ne, tak už víte, kam vyrazit až budete plánovat nějaký výlet. Vůbec jsem nečekala, že je to tam tak hezké. Je to skutečně nádherné město s historickou atmosférou, kterou já moc ráda!


Bohužel jsme vytáhli z domu paty moc pozdě a k zámku dorazili o půl paté. Poslední prohlídka byla ve 4! Trochu zklamaní jsme se rozhodli pro procházku okolo zámku. Nakonec jsme tam chodili hodinu a ani nám nevadilo, že jsme se nedostali dovnitř.

Zámek je zapsán v UNESCU, takže je opravdu krásně opečováván. Okolo je rozkvetlá zahrada a spousta voňavých lesů a laviček, kde se dá nádherně relaxovat.


V zámku se konala svatba, takže jsme v nádvoří poslouchali, jak jim hrají a zpívají Zlatovlásku...hudba se linula starými chodbami s nádechem historie. Člověk si mohl představit, jak si tam dříve žili, byl to krásný pocit!


Miluju zámky. Kdybych si mohla vybrat dobu, ve které bych chtěla žít, byla by to ta, kdy si princezny bosy pobíhaly zámeckými zahradami v lehounkých šatech.


Litomyšl je rodištěm Bedřicha Smetany. Hned vedle zámku je jeho rodný dům, který mi přijde úžasný. Úplně vidím, jak si tam ti lidé dříve žili.


Celé město je udržované, čehož si musí hned každý všimnout! Připadala jsem si jako na dovolené, horký vzduch, jako když na vás pustí fén, ve vzduchu trochu vlhka, všude lidé, krásné památky a zvláštní atmosféra. Nechala jsem se unést.


Chudák strom. Všechny stromy okolo něho už jsou celé zelené a svěží, jen tenhle chudák už se neprobudil. Alespoň mi zapózoval na hezkou fotku.

Jak se vám líbí Litomyšl? V takovém městě bych chtěla bydlet, ta podivná atmosféra, která se mi tak líbí, mi u nás hrozně chybí. Taky máte rádi taková místa nebo radši něco jiného?