neděle 26. února 2012

let´s go!

Ve městech začíná být jaro, proto je ta pravá chvíle odjet na hory a naposledy si ještě pořádně užít sníh, ach! Postavím toho největšího sněhuláka a budu běhat jako šílená sněhem :-D. Včera jsem se nechala v Praze unést jarním vzduchem a musím přiznat, že na jaro už se těším také, ale teď ještě poslední chvíle se sněhem, než se zase za rok dočkám ;) Mějte se všichni superkrásně a za týden jsem tu se spoustou jistě vtipných fotek!

úterý 21. února 2012

winter paradise

 Já vím, že mě asi ukamenujete, ale já vážně miluju zimu. Ze všeho nejvíc si v zimě užívám krásných slunečných dní, přesně takových jako byl tento. 
 Jelikož jsem k Vánocům dostala nové běžky, tak jsem se nechala přemluvit a vyrazila běhat po horách :-D. Běhání jsem střídala s rychlými zastávkami na focení a potom zase nasadila formu, haha. Nestačila jsem se vynadívat na všechny ty krásy vytvořené přírodou, zcela jiný svět.
 Vím, že to asi není uplně to, po čem toužíte, ale řekněte, není to krásný? Možná se prostřednictvím těchto fotek dostanete alespoň na chvíli od počítače a šíleného facebooku do přírody. Občas to neuškodí, budete unešení, tím jsem si jistá.
 Já vím, jsem tím trochu postižená :-D. Uznávám možná malinko odlišné věci, ty ve kterých jsem v poslední době nějak našla zálibu, při kterých nemusím přemýšlet, mohu vypnout a jen se nechat unést...
Připadá mi, že už neznám nic jiného než učení. Učení, učení, učení. Škola mě začíná vysávat. Jdu si za svým snem a prostě nechci to vzdát! A tak mi nezbývá, než celý den sedět a stále se něco učit. Hlava už je plná k prasknutí a pípá mi tlačítko, které znamená !ZAPLNĚNO!. Jsem unavená, nedokážu se pořádně soustředit, ale zatím mi stále drží odhodlání. Ťuk. Ťuk.
 Prodírám se historií, kterou jsem naposledy viděla v prváku a to hodně z dálky. Listuji ohromným množstvím papírů s různými testy, které už mi lezou krkem a vším! Jen to nechci začit ze srdce nenávidět, protože potom to půjde ještě hůř. Hlavně si udržet ten pozitivní přístup! Nejkrásnější pocit je po tom všem snažení vidět nějaké výsledky, které jsou zatím v nedohlednu. Až se někdy budete doma válet u televize a nebudete vědět do čeho "píchnout", tak si vzpomeňte na mě, jak sedím půl dne ve škole a druhou půlku dne trávím s učením historie, psychologie, filozofie, matiky, logiky... Řekněte si, jak se máte, že nemáte co dělat a nebo si řekněte, že jsme na tom podobně :-D
 Nevím, čím to je, ale rok 2012 se žene ohromnou rychlostí. Ještě nikdy mi nic tolik neutíkalo, jako právě doba od začátku tohoto roku. Mám toho čím dál víc a času je čím dál míň. Možná by to chtělo přestat v noci spát, ale na to já nemám :-D Těším se, až si řeknu: "Sakra, nemám co dělat!"
 Možná právě proto si potom vážím takových okamžiků jako byl tento. Vypnout, zapomenout, nemyslet. Naprosto dokonalé.
Závěrem fotka s maminou, která je prostě dokonalá a snáší moje protivné nálady při učení všeho toho hnusu :-D Nemůžu si pomoct, ale vždycky mě to vycucne, veškerou moji energii, připadám si trochu jako nějaká krysa, zavřená v kleci a testovaná na různé pokusy! :-D

neděle 19. února 2012

men´s shirts

Miluji ženy v pánských košilích a v oblečení v pánském stylu, které jim neuvěřitelně sluší! Někdy už jsem zcela přejedená všech různých serepetiček a doplňků, potom přichází čas na jednoduché a minimalistické kousky, které prostě a jednoduše zbožňuju. 
Mé dny jsou plné smíchu, který se občas nepochopitelně střídá se slzami. Tak nějak mi připadá, že právě teď je doba čištění a prožívám ji opravdu naplno! Mé tělo mi dává jasně najevo, že už toho má vážně dost, vlastně přesně tohle jsem potřebovala. Neustále se dějí nějaké změny, někdy příjemné, někdy méně, ale nakonec vždy dospěji k názoru, že i ta zpočátku méně příjemná nakonec přinesla něco dobrého. Nerada se ohlížím zpět, užívám si toho TEĎ. Nestačím zírat na to, co se v mém životě odehrává. Konečně trochu začínám chápat události zhruba tak půl roku staré a... je to naprosto úžasné! Věřím tomu, že všechno se děje z nějakého důvodu a většinou se mi to potvrzuje. Čistím své tělo od všeho toho hnusu, kterým jsem ho naplnila, takže teď si ho pěkně užívám. A říkám si, že tohle už mu nikdy neudělám...

úterý 14. února 2012

i have nothing.

Pamatujete? Dnes jste se dočkali menšího přídavku! Černá-bílá-červená. Moje velmi oblíbená kombinace. Vlastně přesně v těchto barvách je můj pokoj. Přestávám se trochu těšit na jaro, jsem přejedená všech těch pastelových barev, které se staly novým šílenstvím a už se jimi pomalu zaplňují skříně správných fashion holek. Nic proti nim nemám, ale čeho je moc, toho je moc. Je to prostě jako nějaké šílené stádo. Teď budou hitem pastelové barvy, proto je budeme všichni nosit, jinak budeme nicky :-D Já budu zcela dobrovolně nicka, vlastně jsem asi úplně mimo, protože je nosím v průběhu celého roku a to je špatně! Lidi, občas se zamyslete, prosím...



Udělejte mi radost (a hlavně také sobě) a kupte si prosím i něco jiného než pastelově zelený svetřík, nebaví mě sledovat blogy, u kterých už předem vím, co tam zřejmě mohu čekat. Zkuste být občas vážně jen a jen sami sebou a nenechte se ničím ovlivňovat, jinak je to vážně pěkná nuda.

Líbí se vám fotky? ;)

středa 8. února 2012

I love ordinary girls.

 Miluji kouzlo obyčejných holek, které jsou pro mě něčím zajímavé. Neobdivuji holky, které si na sebe umí naplácat tunu make-upu, vlastně se mi přímo hnusí. Ztrácí sebe, já bych radši viděla nějaký jejich nedostatek než hnědou nepřirozenou masku. A když už, tak prosím decentně a tak, aby to pouze podtrhlo tu jedinečnou krásu. Jaký je váš názor? Obdivujete nenalíčené krásky nebo zastáváte "vše zaplácám make-upem"?
 Vadí mi předsudky. Vadí mi lidé, kteří už předem někoho odepíšou. A další věc, která mi vadí, jsou nemoci. Popravdě, doktoři jsou má noční můra. Nebojím se ničeho víc než nemocnic a chodících plášťů. A stále přede mnou stojí nějaké výzvy. Raduji se z maličkostí, jsem vděčná za vše, úplně vše, co mám. 99% svého života se upřímně směju a jsem šťastná (občas někomu připadám jako blázen!). Jsem občas až zcela naivně pozitivní. Zjistila jsem, že se lidé neumí pořádně radovat, stále si na něco stěžují a něco se jim nelíbí. Trápí mě zcela stejné věci jako vás, jen jsem se už nějak naučila to neřešit a nemít z toho depku. Jedna věc mě však stále občas pronásleduje a ne a ne se jí zbavit - mám tendenci se stresovat kvůli kravinám. Přemýšlím nad nesmysly a má mysl si v tom libuje, přímo ji baví mě v tom topit. Mám na ni však účinnou zbraň.

"Když cítíš strach, použij meč. Vytas ho a rozsekej mysl
na kousky. Přesekej všechny lítosti a strachy, vše ostatní žijící v minulosti a budoucnosti."

(z mého oblíbeného filmu Pokojný bojovník, který mě zcela pohltil a asi týden po jeho shlédnutí jsem si připadala, jako bych žila ve zcela jiném světě)
Abych byla upřímná, je mi momentálně vážně nedobře. Nemám ráda, když o tom ví moje okolí, jsem v tomhle taková tajnůstkářka. Nechci, aby si o mě ostatní dělali starosti a neustále se mě ptali, jak mi je a jeslti už je to lepší...nesnáším to. Mnohem víc však nesnáším lítání po doktorech. Jednou jsem řekla, že dokud nebudu umírat, tak už mě tam nikdo nedostane, takže teď asi vážně umírám? Střídám smích se slzami a víte co? Jsem šťastná!

neděle 5. února 2012

skating.

 Máte rádi omrzlé lidi s rudými tvářemi? Také rádi bruslíte v -15°C? Pokud jste raději zůstali na gauči u filmu, máte jedinečnou možnost se nám vysmát, a tak si udělat obrovskou radost! My se však nebojíme ničeho, natož mrazů a nepříjemného ledového vichru. Nos jsem necítila po rozmrznutí ještě asi půl hodiny, ale kdyby nebyl ten nepříjemný vítr, tak podmínky pro tuto zimní radovánku jsou skvělé. Led je krásně hladký, žádné hrboly, žádný sníh. Možná proto jsme tam vydrželi kroužit až dokud se nám neudělaly rampouchy pod nosem.


 Tvrdím vám tady, že led byl naprosto hladký :-D Tohle byl jen takový pruh roztomilých hrbolků, které si přímo říkaly o to, abych je vyfotila.
 1. stupeň omrznutí. Oči stále září.



Pokud máte v blízkosti možnost vyrazit brulit, tak rozhodně nezahálejte. Nabalte se a nebojte se toho , jak vypadáte. Já vždycky vypadám jako malej balík kříženej s eskymačkou a taky jdu :-D. Hlavně si nezapomeňte s sebou vzít foťák a vyfotit své rudé tváře a slzící oči. Poté mi fotografii odešlete na email, abych se také jednou zasmála zase já! :-D 

sobota 4. února 2012

naholo.

Dnes trochu jinak. Když tak vzpomínám maličko zpět, asi si teď nejspíš říkáte, že jsem vážně blázen. Můj blog je směs všeho. Vlastně ani sama někdy nevím, co od sebe mohu čekat :-D. A to je na tom to nejzábavnější. Prosím, nepište mi, proč TOHLE? Prostě proto, protože chci, protože tohle jsem já. Abych byla upřímná, radši budu ve vašich očích blázen, než abyste tu viděli pořád a stále dokola to samé. Nebudu fashion, budu to já. Budu sem psát i ty nejdebilnější nápady z mé hlavy, pokud tam zrovna budou (a že tam jsou často!).

Já vím, že máte rádi spoustu fotek skvěle oblečených lidí a spoustu stejných fotek, jen z různých úhlů. Nebaví mě to. Baví mě fotky klidně skvěle oblečených lidí, ale když mi něco řeknou, když mě něčím osloví. Mám ráda hezké lidi. Někdy mám ale radši hezkou fotku nehezkých lidí. Nechci říkat, že ti, kteří se fotí ve svém oblečení jsou něco míň, jen říkám, že to já nejsem (i když někdy se to tu třeba zjeví, člověk u mě nikdy
neví :-D).

Každý dělejte to, co vás baví, ale opravdu baví! Nebuďte ovečky z jednoho stáda. Noste to, co se vám líbí, ne to, co jste viděli na vaší oblíbenkyni a měla pod tím 153 kometářů. Tak to nikdy nebudete opravdu vy. Nebojte se neúspěchu jen proto, že neděláte to, co dělají ostatní a jde jim to. Dělejte si, co chcete a věřte mi, budete šťastní! Pokud to někoho osloví, skvěle. Pokud ne, nedávejte se na cestu, která není vaše. Dělejte všechno především pro sebe, ne pro ostatní, když budou chtít, přidají se k vám. Nejde o nejznačkovější oblečení, které ukážete ostatním, jde o vás nebo snad ne? Ti lidé vás musí mít rádi i když byste měli být nazí! :-D

Tak si myslím, že jsem to zakončila vážně krásně :-D. I když si říkáte, jestli máte takové kecy zapotřebí, zkuste si z toho odnést i nějakou malilinkatou myšlenčičku. Mám vás ráda, bez rozdílu!