a slunce pálí jen...

Víkend je opět pryč a teď zase nějak přežít ten týden a těšit se na víkend další. Tenhle víkend byl ale vydařený! V pátek hned po škole jsem odjížděla do Týnce nad Sázavou, kde jsme byli v kempu utáboření. Moje kamarádka jezdí s rodinou a celou jejich partou každý rok na vodu a už vloni jsem se stala jejich součástí.

V loňském roce jsme sjížděli Bóbra (v Polsku) a Jizeru, letos jsme naplánovali Sázavu. Volba to byla vynikající! Celý víkend byla ohromná sranda a všichni jsme si to užili. Jelo nás celkem asi 37, takže docela grupa. V sobotu byla voda poklidná, bohužel se musely všechny jezy přenášet kvůli nedostatku vody, ach jo. V neděli jsme si to ovšem skvěle vynahradili a jezů sjeli celkem 9. Pokud nebyl zrovna jez, byly peřeje, co víc si přát, byla to prostě paráda. V krvi adrenalin, oblečení celý mokrý, díky všem těm jezům, který na mě hodily snad veškerou vodu, co pod nimi byla. Ale nevyklopili jsme se, takže nás opět chválím.

A aby té vody letos nebylo málo, 17. června odjíždíme na vodu do Rakouska, což bude opravdový adrenalin. Hloubka vody po dešti 3 m, jedeme v neoprenech a helmách. Pokud se někdo vyklopí, plave např. 2 km ve vodě, která má asi 3°C, jelikož nemůže nikde vystoupit, protože se jede v kaňonu, kde nejsou břehy. Paráda, začínají se mi klepat kolena! Ještě jedna perlička, z celé té naší party jedeme pouze 4. A to já s kamarádkou a dva ohromní chlapi (:D), asi to nebude vůbec nebezpečný!

Musím se pochlubit s radostmi dovezenými z Prahy. Moje úžasně letní šaty v nádherné barvě.

Ještě jedna vzpomínková z Prahy. Nejkrásnější výhled z balkonu. Vydržela bych tam sedět celý den a noc a sledovat dění ve velkoměstě, úchvatný pohled (v noci ještě hezčí, všechno svítí!)

Moje lososový nehty, který na fotce nejsou tak lososový jako ve skutečnosti! Ta barva je ve skutečnosti mnohem hezčí a já ji miluju.

A teď ještě bonus z Prahy, o kterém jsem vám ještě nestihla říct. Hrozně dlouho jsem se chtěla stát součástí projektu Portrait Daily, ale jelikož bohužel nejsem z Prahy nebylo to jednoduché. Nakonec se mi to podařilo díky mé praxi. Mám strašnou radost, ten nápad mi připadá báječný. Ta fotka není zase tak báječná, protože moje vlasy byly už opravdu unavený a já neměla čas s nima cokoliv udělat, aby to vypadalo alespoň trochu lidsky. To mě trochu mrzí, ale už s tím nic nenadělám. Takže tu fotku moc podrobně prosím nezkoumejte (:D)

záliba

Baví mě číst knížky, který chci! Vždycky když jdu do knihovny, připadá mi, že už jsem tam všechno, co mě zajímá přečetla. Nakonec se vždycky najde nějaká ta zastrčená knížka, která čeká jen na mě.

Nejraději čtu skutečné příběhy, s nějakým sci-fi nebo fantasy na mě nechoďte. Takový Terry Pratchett je vyjímka, to je prostě klasika, kterou přečetl snad každý. Ale co přinesl život je nejlepší čtení (tedy pro mě), někdy se zdá až neuvěřitelné, co někdo zažil. Čtu také hodně knížek o feťácích a o jejich životech. Není spravedlivé tyhle lidi házet do jednoho pytle, někteří z nich se na úplné dno nedostali zcela vlastní chybou. Číst o životě, který vedli/vedou je mnohdy dost těžko představitelné, myslíte si, že to nemůže být pravda a ona je.

Možná už si o mně v knihovně začali myslet, že se chystám začít s nějakým herákem a čtu si, co to se mnou udělá (:D), ty názvy knih jsou někdy opravdu docela zajímavé. Pokud nejde o feťáky, někdy mám docela zvláštní výběr názvů knih. Např. Jak zabít manžela a další šikovné tipy pro domácnost versus Jak ulovit miliardáře! (:D) Jednou za čas, když už jsem úplně přefetovaná (:D) a znásilněná ze všech těch knih, musím sáhnout po něčem odpočinkovém a hlavně vtipném. Možná by se dnešní nečtenáři divili, kolik je opravdu vtipně napsaných knih, žádný Máchův Máj nebo něco podobného, co člověk musí přečíst ve škole.

Denis Leary a jeho kniha Rakovinu nevyléčíš je plná skutečných skvostů, které se hromadí všude možně po mém pokoji, jelikož všechno, co se mi v nějaké knize líbí, musím někam napsat.

Některé knížky mě prostě cvrnknou do nosu asi tak jako oříšky v Popelce. Upoutá mě název knihy, otevřu ji na libovolné straně a koukek si přečtu, občas narazím na věci, které ani v knize nečekáte (:D) To se mi stalo např. s knihou Svět podle Garpa, měla jsem zrovna šťastnou ruku a knihu otevřela na straně, kde Helena ukousne penis svému milenci (:D) to prostě nešlo si tu knihu nepůjčit, to mi věřte!

Nakonec přidávám věnování z jedné knihy, kterou momentálně čtu, které mě také oslovilo...

"Najednou jsem věděl, že držím svět za koule a stačí jen trocha trpělivosti, a budu se topit v penězích." říká George. "Skálopevně jsem tomu věřil. Byl jsem si tak jistý, že mi bylo úplně jedno, čím jsem kvůli tomu musel projít. Na tom už teď nezáleželo. Peníze mi ležely u nohou a stačilo se pro ně shýbnout. Bylo neuvěřitelné, že právě já, kluk z takové prdele světa, jako je Weymouth, který propašoval trochu trávy - objevil zlatý důl! A věděl jsem, že budu mít spoustu peněz, miliony a miliony dolarů. Nedostal jsem se do basy jen tak pro nic za nic. Zašili mě, abych získal obrovský poklad! Byl jsem vděčný, že jsem se tam ocitnul, fakt! ,Díky, federální vládo, díky ty posraná FBI. Ani nevíte, co jste pro mě udělali!"

- z knihy Kokain od Bruce Portera, možná někdo z vás viděl film

léto, vítej

Čtrnáct dní uteklo jako voda a teď konec srandy a hurá do školy dohánět, co ještě jde. Omlouvám se, že jsem tu na to tak trochu kašlala, ale bohužel jsem s sebou neměla počítač, takže jsem vše zkoukávála v práci, kde jsem zase nemohla hodit fotky do počítače a o ty jsem vás samozřejmě nechtěla připravit.

Takovou praxi by to chtělo častěji, když jsem se loučila se všema těma lidma, který mi tak nějak přirostli k srdci a chovali se ke mně opravdu hezky, bylo mi do breku. 14 dní je sice poměrně krátká doba, ale dost dlouhá na to, abyste si někoho oblíbili. Ještě není všem dnům konec, nabídli mi brigádu, kdybych byla na VŠ v Praze, nebo mám zaskočit jen tak na vynikající italskou kávu, kterou jsem si dopřávala každý den na terase. Když si na někoho zvyknu a ten člověk mi sedí, je to pro mě potom taková smutná chvíle, když vím, že musím domů a že už je prostě a jednoduše konec. Jsem šťástná, že jsem byla v obklopení tak báječných a zajímavých lidí, které bych nikdy nepotkala i kdybych chtěla sebevíc, dozvěděla jsem se spoustu skutečně zajímavých informací, o kterých normální člověk ani nemůže vědět. Holt tentokrát jsem měla štěstí a teď konec smutnění.

Tenhle kabát chci! Koukám na něho už pěkných pár týdnů na internetu. Tak jsem si alespoň pro radost vyzkoušela, že je na sobě ještě krásnější. Kdyby nestál 8.000,-- a já momentálně nebyla pomalu na mizině, už by byl u mě ve skříni, i když začíná léto!

Pravidelná strava je opravdu důležitá. Já v naprosté spokojenosti s moji nejoblíbenější špenátovou polévkou.

A teď přichází zakončení našeho pobytu. Vynikající večeře po náročném fyzickém výkonu (o tom někdy příště) na zámku ve Ctěnicích. Byli jste tam někdy? Jestli ne, tak vřele doporučuji, báječné jídlo v nádherném prostředí, co víc si přát? Na talíři se po dlouhém rozhodování na mě smála do zlatova vysmažená plněná kuřecí prsíčka s listovým špenátem a jemným tvarohem, obalovaná v podmáslí, mňam. Zakončeno horkými malinami s vanilkovou zmrzlinou a kopcem šlehačky, začínám mít hlad!

Prosím vás o radu, zajímá vás vůbec můj pobyt v Praze? (:D) Nebo co byste rádi takhle k počtení na večer?

Praxe

14 dní v Praze, to je jako sen! Praha je na horní příčce mého žebříčku oblíbených měst, takže co víc si přát. Týden utekl jako voda a ten druhý uteče určitě ještě rychleji. Počasí vyšlo krásně, konečně jsem se trochu ohřála! Žila jsem si jako královna, opravdu nic mi nechybělo (to je co říct :D). Nejkrásnější ovšem byla terasa, na kterou jsem se po obědě chodila vyhřívat. Takovou mít doma, nezlobila bych se!

Jinak jízda autobusem směr domů, pátek, všude halda lidí, znáte to. Samozřejmě si zrovna vedle mě z celýho autobusu musela sednout ta nejsmradlavější babka na světě, které si vyndala řízek a mlaskala mi přímo do ucha! Potom si vytáhla žlutý kobercový baret a dala si ho na úchytku na sedadlo před sebou a přímo na baretu to zalomila. Modlila jsem se, aby na mě v nějaký zatáčce nespadla! Sice mě to málem stálo život, ale nakonec jsem to nějak neskutečně zvládla.

Spěchala jsem domů na hokej, ale ani nebylo na co spěchat. Akorát jsem byla naštvaná a zklamaná, věřila jsem jim do poslední minuty, ale bylo to na nic. Doufám, že zítra vybojují alespoň ten bronz, když už nic jinýho. Sakra, já to věděla, že prohrajem ten nejdůležitejší zápas! Tak jsem se těšila na Staromák na finále...no nic. Někdo prosím zařiďtě, aby ten čas tak rychle neletěl a aby svítilo pořád jenom sluníčko, bez mráčků!

narychlo

Zdravím vás všechny z praxe. Jsem nadšená, neztratila jsem se, jsem tu spokojená a mám tu moc milý lidi. Celá atmosféra na pracovišti se nese v opravdu veselém duchu, pořád se tu přes mail posílají různé soutěže o trička atd. (:D) Jen co budu mít příležitost hodím sem nějaké fotky. Máme tu nádhernou terasu plnou rozkvetlých levandulí, s rozpraskanými lavičkami ve starém stylu, přesně jako v nějakém filmu! Jsem z toho unešená, asi ani nebudu chtít domů. Omlouvám se za takový krátký příspěvek bez fotek, ale brzy to napravím. Tak se mějte fanfárově a kdyby se vám chtělo, tak klikněte tady a pošlete mi váš hlas, za který budu moc ráda. Díky ;)

proč to všechno tak letí?

Čas letí jako splašenej. Potřebovala bych, aby měl den tak nejmíň 48 hodin, abych všechno stíhala. Poslední dobou toho je nějak moc. Nestíhám psát, nestíhám nic.

Jedna jarní fotečka z psí procházky.

Balím kufry (víceméně jeden ve velikosti normálních tak dvou a půl). Zítra odjíždím na 14 dní do Prahy, kde mám praxi. Bude to velká zábava, to vám tu potom povyprávím. Skříně zejí prázdnotou, protože co šlo, je v kufru. Nevím, jestli se připravit na zimu nebo na vedro, radši beru všechno. (:D) Ale potom vám sem přidám spoustu fotek z mého pražského pobytu, na který už se moc těším. V budoucnu mě čeká spousta příjemných věcí, no, to uvidíte. Takže když někdo z vás bude v Praze a zatouží po mně, stačí napsat a pokud se neztratím, jsem tam! (:D) Těším na fotky, které tam zplodím a vy byste se měli těšit taky. Jedu tam na 14 dní a mám s sebou 20 párů bot...tak alespoň bude co fotit. Držte palce, ať se ztrácím co nejmíň a ať to vše dobře dopadne, budu informovat. A teď hurá do víru velkoměsta...

jedno videjko prosím

Tohle video prostě musíte vidět! Ta písnička je boží, asi se jí uposlouchám a pak mě odvezou do Havlíčkova Brodu a já si budu pořád zpívat

O, Anna Sun!

O, Anna Sun!

Sakra, jsem blázen jenom já nebo vás to taky chytlo a líbí se vám?!

Fotka sice vůbec nesouvisí s tím videem, ale já ji miluju. Miluju toho hodně, vyjma toho sněhu, který se mi k mé jarní náladě opravdu moc nehodí! Holt každý den je nějaké překvapení...

A koukejte se mnou začít komunikovat a přestaňte projíždět ty blogy, které vás vůbec nezajímají, jinak mě naštvete a budu si o vás myslet nehezké věci. (:D)