čtvrtek 28. dubna 2011

jarní svěžest

Teď sem přidám jako správná cool bloggerka "outfitový" fotky. Dočkala jsem se svého vytouženého saka, které je dáno dohromady asi z pěti návrhů. Z každého něco, z něčeho barva, z něčeho střih...s výsledkem jsem opravdu spokojená a to i cenově. Jen by to ještě chtělo tu správnou kabelku, chtěla jsem se vyfotit s igelitkou, ale nevím, jestli byste to pochopili (:D) Tak co myslíte?






středa 27. dubna 2011

hlášení

Zítra bude oblačno, místy přeháňky, zejména v Čechách (kdo by to čekal :D). Ráno ojediněle mlhy. Na východě později až polojasno. Ojediněle bouřky. Nejvyšší denní teploty 18 až 22°C, v 1000 m na horách kolem 12°C. Mírný východní vítr 2 až 6 m/s.

Nějaká bouřka nebo přeháňky mě nezastaví před tím, abych se vyfotila ve svém novém nejsvěžejším jarním saku, které je dokončeno! Nemůžu ani spát, je prostě nádherný a kdo řekne, že ne, tak stejně jo! Kdo se těší? Já? Já? Já? JÁ?! A vy se klidně netěšte, beztak budete závidět. (:D)

Koleda byla celkem bezbolestná, možná proto, že jsem jedno bičování (:D) schytala v menším komatu, když jsem dospávala nedělní pracovní 12tku, wau! Po mém z mrtvých vstání jsme vyrazili (skoro už tradičně) do ZOO. Jsem blázen do zvířat všemožných druhů, ty nejoriginálnější vedou. A jako vždycky asi po půl hodinové zastávce u žiraf, já zcela fascinována tím, jak jsou nádherné, zbytek už zcela unuděn stihl spočítat kolik jich je, kolik mají dohromady nohou...byla jsem odtažena, ale stálo to za to, nikdy mě nezačnou nudit!

A teď pár fotek. Bohužel, nejsou to žádné outfitovky, jen "blbý" zvířata, ale třeba se to bude líbit i někomu jinému než jen mně, co?


zebří zadky, jsou rozkošný!

velká, malá. ta byla nejrozkošnější, taková celá naježená.


ryba. litovala jsem ji mezi všema těma barevnejma rybama, proto jsem jí udělala super profilovku, nemáte ji někdo v přátelích, že bych jí to poslala?

Fotek je víc, některé zdařilejší, některé méně. Ale víte co nás zítra čeká???! (:D)

pátek 22. dubna 2011

paví nálada

Čtenáři v dnešní jsou nenároční, stačí jim plno fotek a ke každé tak max. jedna věta, ale krátká! (:D) Jak hluboko jsme to klesli? Ale nebudu se rozčilovat, nebo mi praskne žíla v hlavě a pak už se ani nerozčílím!

Je mi hrozně líto, když čtu blog někoho, kdo má opravdový talent, skvěle se čte, ale pod jeho články se krčí jen pár komentářů. Potom natrefím na nějakou hypersuper top dívku, která tam nafláká deset fotek v jednom oblečení, většinou to ještě není nic moc, co si budeme nalhávat a pod tím je neuvěřitelných 60 komentářů. Spadli jste na hlavu nebo co?


Lidé už dnes ani nedokáží rozpoznat kvalitu od naprosté s*ačky a nevkusu. Ale co já s tím nadělám? Maximálně si tu postěžuju na to, jak jsem nad tím rozhořčená. (:D) Jsem jedinečná, skoro nikdo nečte můj blog, ale stejně mě to baví, já si budu psát klidně pro sebe a budu si číst svoje články a budu šťastná. Rozhodně šťastnější než vy, co si prohlížíte ty ubohý fotky! Nechci se nikoho dotknout, ale prostě stejně mě to štve a další a další co začínají psát blog, chtějí být jako ONY, takže se stejně ničeho kloudnýho nedočkáme. A tak pořád dokolečka, jupí.

Konec rozčilování. Miluju jaro, kdyby vás to zajímalo. (:D) Baví mě pozorovat z okna, jak se to venku všechno mění. Měla jsem si každý den pořídit jednu fotku a potom to porovnávat, třeba by to někoho bavilo. (:D) Tak třeba za rok. Dnes bude opíkanda (pozn. slovo převzato od mojí babičky) a možná nějaký to popíjení, samozřejmě s mírou.

Slavíte Velikonoce? Já jsem tomu zatím nějak nepřišla na chuť, takže se každý rok sbalíme a jedem někam na výlet, místo toho, abychom čekali ožralé koledníky. Rozhodně je to lepší než zabít den čekáním.


Už se budu s tím psaním krotit, nebojte, já vím, že je to dřina ty písmenka poskládat do sebe. Dnes jsem měla paví náladu. Vloni jsem pořád básnila o tom, že chci okamžitě hned teď paví náušnice a otravovala jsem tím každého v mém okolí. To byl asi důvod, proč se mi nakonec sešly hned dvoje. (:D) Ale, řekněte, taky je milujete?

středa 20. dubna 2011

nehty

Velice rychle a stručně (to máte stejně nejradši, hlavně se u toho čtení moc nenadřít)

Na první fotce odrostlé nehty, kterých jsem se nemohla vynadívat. Fotka je hnusná, ale jinou jsem nestihla bohužel před jejich popravou pořídit. Jinak barvy pastelové, nebyla jsem schopná rozhodnout se pro jednu, která by se mi líbila nejvíc, proto jsem vybrala TOP 5. (:D)


A teď moje nová závislost. Barva měnící se na slunci <3 Na fotce vlevo jsou mimo sluneční paprsky, ale barva je ve skutečnosti ještě trochu víc do zelena (tu jsem si přála už hrozně dlouho!) a vpravo jsou už opálený (:D), barva taky není k zahození. Co myslíte?

pondělí 18. dubna 2011

Praha

Poslední víkend se opravdu vydařil. Nebylo to jen kvůli tomu, že jsem byla v mém tak oblíbeném městě, Praze, ale protože už taky zase začalo vykukovat sluníčko a byla jsem mezi skvělými lidmi.

Jsem na sebe ale hrozně naštvaná, protože jsem nepořídila ani jednu fotku! (:D) Konečně jsem se pořádně jarně vybarvila a není to zdokumentovaný, sakra. No, nezbývá nic jiného než se někdy takhle vyfotit prostě jinde. Ale cítila jsem se úplně svěží a plná energie, tak to má být! Vyvětrala jsem svoje nový botky, ze kterých mám moc velikou radost. Jsou nádherně červený, žádný obrovitánský podpatek (což je velké plus) a jsou maximálně pohodlný, jsem ráda za ten kup. Bohužel jsem je nemohla vyfotit, protože jsou momentálně ve fázi sušení. Nebyl totiž dobrý nápad si je vzít na party, kde se nedalo ani hnout a málem jsem je potom nepoznala, po červené ani stopy. (:D)


Musím sáhnout do svých zásob a přihodit fotky trochu staršího data, snad se svět nezbortí.

Abych to vzala hezky popořadě, sobota byla hodně vyčerpávající a vlastně 12 hodin v kuse pracovní. Nechápu, jak jsem to zvládla. (:D) Ale během těch dlouhatánských 12-ti hodin jsem poznala spoustu zajímavých lidí, což je velké plus. Potom jsme šli totálně znavený na výbornou večeři do restaurace Botanic, doporučuju! A když jsme se tak skvěle nadlábli, byl čas jít na afterparty do Retra. Pokračování už víte, pošlapali mi boty! Ale jinak jsme se všichni skvěle bavili a vůbec se mi (překvapivě :D) něchtělo domů.

Můj dvoubarevný rybí cop <3

Nedělní vstávání si asi dokážete představit, prostě parádička. (:D) Po menším zregenorování jsem byla vysazena u Václaváku a zůstala úplně sama. Nebylo to vůbec příjemné, možná proto mě ani nebavilo nakupování. Odešla jsem nakonec s něčím, co jsem nepotřebovala, jak jinak. Hrozně jsem chtěla barevný kalhoty ze Zary, neseděly. 36 mi byly malý a 38 velký, je to sakra normální?

Po obědě jsem naskočila na metro a vyrazila hledat svou skupinu, kterou jsem měla čekat na Vysočanech. Sice jsme se chvilku hledali, ale nakonec jsme se přeci jen našli! Společně jsme potom vyrazili do Sparťanský haly, kde byla Taneční skupina roku. Byla jsem úplně unešená, sešli se skvělí tanečníci a já sama si naše vystoupení strašně užila. (víte vůbec o tom, že tancuju? :D) Někdy sem třeba přihodím video, jestli by to někoho zajímalo.

Ještě bych se chtěla vrátit k pátku. Odpoledne se udělalo krásně, tak jsem se s mamkou chystali na procházku. Byla jsem trochu otrávená, protože se mi moc nechtělo, no, znáte to! (:D) Od tý doby, co nemáme pejska pro mě procházky nějak začaly ztrácet na významu. Tak mamka vymyslela, že si pejsky vezmeme. Taťka má v práci dva hlídače, oba z útulku. Menší chyba v matrixu byla to, že ještě ani jeden z nich nikdy nebyl na procházce! Prostě celý den pobíhají po obrovské ploše a hlídají, tak zní jejich úkol.

S mamkou jsme je vždycky litovaly, tak jsme přemluvily taťku, aby šli s námi. Myslela jsem si, že to bude velký boj, vodítko neviděli ani ve snu. Ale my jsem byli připravený na všechno. Já jsem však nestačila zírat. Po menším seznámení s vodítkem a pochopení, že to prostě nejde jen tak si vyběhnout, kdy se mi zachce, šli jako naprostý frajeři. Nikdy byste nevěřili, že ani jeden z nich nikdy nikam takhle nešel. Byli jsme z toho hrozně nadšený, takže už máme zase procházkový psy. (:D)

Vždycky, když jsem je viděla, tak se navzájem pošťuchovali a předváděli takový ty typický rádoby boje. Když jsme přišli z procházky, byli úplně zkrocený, jen seděli a tak nádherně koukali, jako kdyby děkovali. Bylo to úžasný! Nejsem žádný milovník vlčáků, ale kdo by je nemiloval? Lituju je kvůli tomu, co museli zažít a jak s nimi asi dřívější majitelé zacházeli. Je to hrozně hezký, když vidíte, jak jsou šťastný a hlavně vděčný!

Omlouvám se za to, jakou slátaninu jsem z toho nakonec vytvořila, příště se polepším.

P.S.: Jaký pejsek si vás získal víc?

úterý 12. dubna 2011

red.

Taky vám dokáže počasí zkazit celý den? Já prostě nechápu, proč nemůže být hezky! Člověk se vždycky nabaží sluníčka a tepla a druhý den jen to zase na kožich. Jakmile je venku šedivo, fouká vítr nebo ještě hůř prší, tak mám akorát tak chuť zalízt do postele a ten hnus prostě zaspat. Ale alespoň mě teď trochu rozveselují vaše barvy, do kterých se odíváte, za což vám mnohokrát děkuji.

K nám do naší Díry to sice dorazí tak nejdřív za rok, ovšem výjimky jsou ti, kteří nosí barvy celý život. (:D) Naštěstí se v dnešní moderní době mohu kochat alespoň přes internet, uf. Přeci jen mi v posledních dnech něco zvedlo náladu, splní se mi můj sen! Už dlouhou dobu prohrabuji miliony fotek a hledám sáčko podle mých představ. Nejhorší je, že

1) já vždycky někde něco vidím, zamiluju se do toho a samozřejmě to chci. Bohužel sehnat to už je docela oříšek, pro někoho tak náročného jako jsem já. V hlavě si vytvořím přesnou představu o tom, jak to má vypadat, ale nikde nic takového nenajdu. Jsem vždycky hrozně rozčílená a nechápu, jak je možné, že to prostě nemaj! Když už se to malilinko blíží k mému ideálu, většinou na tom najdu nějakou věc, která mi na tom nesedí a tak jdu zase domů totálně zhroucená, že si asi nikdy nic nekoupím, protože se nikde není nic, co by se mi líbilo.

2) když je to konečně ONO, kouknu na cenu a málem to se mnou flákne! Tak řekněte, je tohle vůbec normální?!


Ale já už to takhle dál nenechám. Rozhodla jsem se, že si SVOJE sáčko nechám ušít. Když jsem byla menší, nechávali jsme si každý rok šít nové kostýmy na tancování a tak mi blesklo hlavou, že by to bylo reálné. Neváhala jsem ani minutu a šla se porozhlédnout po látce, která by odpovídala mému snu. Nemůžu tomu uvěřit, ale hned napoprvé jsem byla úspěšná! Teď už je látka u švadleny, kde se doufám přemění v to, co chci. (:D) O výsledek se s vámi snad brzy podělím, taky jste tak zvědaví jako já?

Já barvami na fotce sice nehraju, ale krvavě rudá asi momentálně symbolizuje moji náladu. Nejradši bych zabíjela. (:D) Poslední dobou se nepřetržite rozčiluju nad dnešním blogovým světem. Raději to nebudu rozmazávat, jinak bych to snad ani nedopsala, třeba někdy příště.

Můj další nevyplněný sen je stojánek na šperky. Jsem zklamaná, nikde samozřejmě není takový, jaký potřebuju. (:D) Jeden jsem našla (viz foto), ale je už bohužel vyprodaný.


Takže vás prosím, kdyby někdo o nějakém skvělém věděl, ať mi dá určitě vědět a já ho asi zulíbám .(:D) Všude se to jen hemží takovými těmi rádoby panenkami v šatičkách bez hlav, na které se nic nevejde! Když už člověk konečně narazí na něco jiného, tak je to buď ruka na prstýnky nebo stojan pouze na náušnice, to taky nechci. Potřebuji, aby se na to dalo dát co nejvíc věcí, od náušnic, řetízků až po korále... myslíte, že jsem moc náročná?

čtvrtek 7. dubna 2011

Treasure

O víkendu jsem v šílenosti prolezla všechny skříně, půdu a každej koutek, kde by se mohlo něco skrývat. A jsem spokojená. Sice už jsem tak trochu vintage mánie přejedená, ale řekněme si na rovinu, že ty nejstarší kousky mají své kouzlo a jsou prostě a jednoduše nejhezčí.


Babiččiny skříně mám nejradši. Objevila jsem spoustu věcí, s kterými jsem si jako dítě hrála a pořád je nosila, i když mi byly tak o deset čísel větší. (:D) Za největší poklad považuji nádhernou šperkovnici, ve které jsou uloženy skutečné skvosty. Něco málo jsem přestěhovala domů, protože mi připadá škoda, aby tak krásný šperky jen někde ležely. Něco je ale opravdu tak úžasný, že se bojím toho jen dotknout, abych to nezničila, natož abych to nosila.

Když jsem byla malá, pořád jsem si u babičky hrála na zlatnictví a na všech těch špercích jsem měla cenovky. (:D) Ze všeho nejvíc jsem však milovala, když jsem se zavřela do babiččiny ložnice nebo na půdu a probírala hodiny všemožné staré věci. Líbilo se mi, že každá věc měla svůj příběh,pocházela z různých částí světa a vždycky jsem si ji představovala někde, kde dřív sloužila. Další mojí mánií bylo prohrabávání fotek. Bavilo mě pozorovat, jak se ty lidi na obrázcích změnili, jak vypadají teď a co měli na sobě. Nejlepší jsou fotky babičky z tanečních. Vždycky jsem chtěla ty šaty, které jsem tam viděla. Jednoduché střihy, žádné přeplácaniny, kanýrky, síťoviny, prostě nádhera!

Hrozně mě rozčiluje, že nic z těch krásných babiččiných věcí z mládí už není. Móda se stále vrací a když tak vidím, co nosila mamka, když jí bylo 18, nejradši bych to z ní na té fotce strhla a vzala si to okamžitě na sebe.

Jak to máte vy, taky jste zbláznění do takových věcí nebo to prostě vyhazujete a považujete za starý krámy?

neděle 3. dubna 2011

Jaro je tu!

Mám radost! Miluju ve vzduchu vůni přicházejícího tepla a s ním sluníčka. Jsem závislák na slunci, strašně mě dobíjí. Obklopila jsem se barvami a jsem opravdu ráda, že ten studenej hnus už je pryč.

(--> bílá mikina - mé drahé Já)

Ve středu jsme si udělali se školou menší (jediný) výlet do Prahy, kde bylo tak strašně krásně! Jeli jsme tam především na Mezinárodní veletrh fiktivních firem, což byla docela sranda a vztek najednou. Nenávidím davy pomalu se pohybujících lidí, kteří kolem sebe pořád čumí a brzdí mě! A tady se to takovými individui jenom hemžilo.

Většina stánků byla krásně nazdobená a nabízela originální služby nebo výrobky. Nejvíc se mi ovšem líbil italský stánek prodávající kytky z bonbonů. Hrálo to barvami a já se od něho prostě nemohla odtrhnout. Strašně jsem chtěla alepsoň jednu malinkou kytičku domů, kterou na místě vyráběly dvě Italky. Bohužel neuměly jinak než italsky a tak jsme se smáli my a ony, ale ani my ani ony jsme nerozuměli ani slovo (:D)


Po veletrhu následovala návštěva expozice s názvem "Pod hladinou Vltavy", kam jsme šli jenom čtyři s učitelem z celé třídy (:D). Miluju ryby, baví mě sledovat jejich život. Musím říct, že tam měli pořádný kousky (:D) a snad si radši ani nebudu představovat, jak takoví obři plavou ve Vltavě.

Nakonec několik rychlých zastávek v obchodech, kde jsem se nadýchla jarní inspirace a potom už honem do smradlavého autobusku. Výlet se zdařil, slunce šajnovalo a Praha byla jako vždy úžasná.


O víkendu se u nás pořád vařilo, peklo a hodovalo. Člověk ani nevěděl, co dřív si do tý nenažraný h___ nacpat. V neděli jsme zahájali grilovací sezonu 2011, bohužel ještě bez bazénu. Už jsem přišla na to, co mi v zimě tolik chybělo. Vůně ogrilovaného masíčka a amerických brambor. Jsem nenažraná, takhle by to dál nešlo! Chtělo by to už pořádný vedro, to potom nemám takový hlad! (:D)

Zahájili jsme také příjemné chvilky s vodnicí, které v létě pořádáme nějak často! Slunce hřálo (na fotce už někam odešlo), město pod námi jako na dlani a já se začala ještě víc těšit na prázdniny, které se nezadržitelně blíží!