neverending smile.

 Takhle vypadá blázen. Vím, že to říkám pořád, ale já jsem vážně šťastná (lepší než si stále stěžovat, no ne?). Ráda bych se s vámi rozdělila o fotky z mého letního-prázdninového života, ale já je nemám. A ani nevím, jestli by vás bavily fotky, kde si užívám krásného počasí, běhám po lese atd. :-D Ale budu se snažit to maličko dokumentovat, ať se nemusíte dívat na fotky tohoto typu donekonečna! Čas krásně běží a já využívám každou minutu, naprosto každou. Musím vám říct, na co jsem vážně hodně pyšná...abych to uvedla na pravou míru, NENÁVIDÍM běhání! K smrti to nenávidím, proto chodím každý den běhat a baví mě to, to je na tom snad to nejhorší. Jako já jsem z toho rozhozená denodenně, když dostanu chuť běhat, nevím, jestli se mám obávat nebo radovat?! Každopádně jsem teď na sebe děsně hrdá, taky jsem zvědavá, jak dlouho mi to vydrží, haha. Dlouho jsem neviděla žádný film, to je určitě kvůli tomu běhání. A to se tu už nějaký ten pátek klepu a těším až KONEČNĚ uvidím Trabantem napříč Afrikou, viděl někdo? Nesmím těm filmům hlavně podlehnout, jinak je s běháním konec! Mám novou barvu, naprosto krásnou a prostě chci, aby mi už takhle vydržela navždy :-D Ale není modrá, jak to vypadá na fotce! Je to odstín čokolády, boží. Až třeba někdy přidám foto, jak se válím u bazénu a ležím v knihách, tak ji uvidíte...Já bych vás nejradši objala všechny, kdo to čtete, nechcete přijet? ;)

Mácháč2012.

 Jsem navrácena. Ani nevím, co napsat, protože jsem celá taková...šťastná! Celý den se směju jako blázen, oči mi září jako když mi bylo 5 a mám energie na rozdávání. Týden mimo realitu se vyvedl nad očekávání, teda já už vlastně nic ani neočekávám. Každý mi říká, že počasí nic moc, takže to znamená, že dovolená asi na h*vno :-D Počasí vůbec neřeším, takže týden byl báječný a ani pomalu nevím, že pršelo. Jen v noci mě uklidňovaly kapky dopadající na stan. Zážitků je tolik, že bych je vypisovala ještě týden a polovinu z toho bych musela stejně vynechat, protože ta zůstala na Mácháči. Byly jsme ukázkové trosečnice, lidé si nás chtěli fotografovat. Vystřídaly jsme tam spoustu rolí a ještě teď mi vše vytváří úsměv na tváři. Po večerech jsme koncertovaly (viz druhé foto), jsme jedinečné a úžasné zpěvačky, přijímáme nabídky! Fotek bohužel moc není, tedy spíš nejsou k veřejnému ukazování, omlouvám se. Jedině bych mohla ještě přidat svůj spokojený výraz na tváři. Jestli máte možnost, tak vyražte z domova někam do divočiny, stojí to opravdu za to, co nejdřív se potřebuji vrátit!

don´t stop the party!

 Léto = party a je jedno, jestli prší. Ze všeho nejvíc bych se teď chtěla doma zavřít a někde v koutku plakat jako malá holka :-D. Ale takhle by to nešlo. Vyrážím na nikdy nekončíčí party za mými nejmilejšími, nebo alespoň nejmilejší, se kterou děláme ty největší bejkárny na světě a...a potom mi je skvěle! Jsem vlastně šťastná, i když moje hlava mě chce přesvědčit o pravém opaku. Chvílemi si připadám jako blázen, haha:-D. Potřebuju se odreagovat a blbnout jako malé dítě. Nechci žádné starosti a trápení už vůbec ne, na to se mám až moc ráda. Když mi je nejhůř, potřebuju se opravdu vybrečet, vykřičet a pak je to nádherná úleva. Pročistím se a jsem jako nová. A právě teď jsem jako čerstvě vyrobená. Mým heslem je snažit se nic si nebrat osobně a dívat se na vše pozitivně + úsměv. A když to nejde, tak jsem na sebe naštvaná! Je to neustálá škola, ale když si tak vzpomenu na věci, které mě kdy trápily, říkám si, proč jsem se tím vůbec zaobírala. Tak je to skoro se vším. Jdeme, zakopneme, vstaneme a jdeme dál. Já se mezitím ještě stihnu zasmát tomu, že jsem zakopla a upadla :-D Jsem šťastná a jestli si to někdy nebudu myslet, tak mi to prosím vymluvte! V pondělí odjíždím jako správná trampka na Mácháč, tomu říkám pravá pohoda a odpočinek. Sice má být hnusně, ale ode dneška jsem vybavená superroztomilými gumáky, takže déšť už je vážně nic. Budu se promenádovat každou kaluží jako když jsem byla malá neposlušná holka, vzpomeňte si, jak se směju až zase začne pršet a lidi chytnou tu krásně protivnou náladu. Užívejte života, ani ta moje chvilka trápení nestojí za to, proto se jdu teď smát ještě 2x tolik, abych to napravila! 

let´s remember LONDON.

 Vzpamatovávám se z návratu do starých kolejí a chce se mi brečet při pohledu na všechny ty krásné fotky. 15 dní uteklo jako voda a teď hurá plnou parou do reality! Cesta domů byla více než bolestná, vzhledem k tomu, že mě tu doma nic zajímavého nečekalo. Čekali tu na mě tak akorát vynervovaní rodiče, kteří nespí kvůli mé VŠ. Dnes jsem však prolomila ledy a konečně mi přišla vysněná obálka a uvnitř PŘIJÍMÁM! Stále ještě čekám na psaní z Prahy, ale i tak je to krásný pocit vědět, že nebudu muset někde zametat :-D takže dnes se jdu asi opít! Vlastně asi určitě. Moje budoucnost už není v takové mlze a je to krásný hřejivý pocit. Chci se s vámi ještě naposledy podělit o mé krásné zážitky z Londýna, který je ještě krásnější! Na první fotce jsme před naším domečkem připravené na SOHO a Chinatown, kde to smrdí.

 Ještě teď si představuju tu nádhernou vůni linoucí se celou ulicí na Flower Marketu. Chci muže s pugétem růži, ale to už víte.

 Něco málo přidám i bez lidí. Vím, že fotografie bez lidí nejsou moc zajímavé, ale já je tu chci. London Eye s nikdy nekončící frontou.

 NÁDHERNÝ Buddhistický chrám ve Wimbledonu s relaxační zahradou. 

 Doufám, že nevypadám jako nějaký náboženský fanatik, jen obdivuju ne tolik známé a turistické věci. Hinduistický chrám, který je uvnitř snad kouzelný!

 Již zmiňovaný Wimbledon - Mayer vs. Djokovič. Zvláštní pocit tam být a nedívat se na televizi, pořád tomu nemůžu uvěřit. Na chodníku jsme potkaly Petru Kvitovou, další neskutečný zážitek!

 Můj oblíbený Royal Albert Hall, kam chci jednou vyrazit na koncert. Přání se plní, vždy a přesně podle objednávky. 

Albert Memorial, který mě jednoduše okouzlil svou velikostí a krásou. 

 Dost památek a hurá na lidi! :-D Účes, který z neznámého důvodu učaroval všechny kolemjdoucí a spolucestující. Nejspíš si mysleli, že jsem nějaká star, jinak si to neumím vysvětlit, hahaha :-D

 Wimbledon a já jako správná turistka, která se nebojí 100 km denně!

 Italské fontány v Hyde parku po obrovském dešti. Fotky z druhého týdne jsou maličko smutnější, jelikož celý týden pršelo, někdo mi to zřejmě nepřál, přiznejte se :-D To jste ale nevěděli, že nějaký déšť mi nemůže zkazit náladu, běhala jsem mezi dešťovými kapkami jako v Rebelech, jen jsem si nesundala boty...

Závěrečná typická fotka z Londýna, o kterou jsem vás nemohla ošidit. Mé Londýnské dobrodružství skončilo, byl to neskutečný adrenalin. Zajímalo by mě, kolik jsme nachodily kilometrů, možná jsem překonala světový rekord a ani o tom nevím! :-D Věřte mi, že 15 dní v Londýně bohatě stačí na projití všech známých i neznámých míst. Jste nezávislí, můžete si dělat co chcete, můžete si jezdit kam chcete, není kam a proč spěchat. Na poznání všech krás tohoto města je to akorát. Kdybych mohla, zůstala bych tam dýl, ale někdy je holt čas říct "tak zase někdy!". Jsem přesvědčená o tom, že v neděli, den našeho odjezdu, pršelo tolik právě proto, že se s námi Londýn jen těžko loučil. Děkuji za každý slunečný i deštivý den, byl to zážitek na celý život.

LONDON photo diary 2

 Jak sem tak postupně přidávám fotky, dochází mi, kolik jsme toho už stihly navštívit a jak ten čas zatraceně letí. Kdyby to šlo, hned bych tu zůstala, jsem do toho města tolik zamilovaná, že návrat do krajin českých nebude lehký. Na druhou stranu už se nemůžu dočkat až ulehnu do své postele, maminka mi udělá svíčkovou, koupím si naše pečivo (jsem na něm závislá!) a budu s rodinou grilovat. Dost zvláštní kombinace. Jsem ráda pryč, jsem ráda mimo ČR, ale chci tu mít svůj domov. Neumím tu spát, neumím se vyspat do růžova, když nemusím vstávat. Ale jsem neskutečně šťastná, že tu můžu být a můžu si dělat co se mi chce. Přidávám fotky, které se nashromáždily během pár dní našich cest. Vydaly jsme se do mého oblíbeného Greenwiche procházet se nádherným parkem, udělat si typickou turistickou fotku s nultým poledníkem, utíkat před veverkami a lehnout si do zahrady s růžemi.

 Správná turistka s nultým poledníkem.

 Přenádherná Greenwich college a vylepšené počasí, které se mění každých 10 minut.

 Počasí si tu dělá co chce, ale většinou bylo krásně, to zase jo. Bez kožichu však nevycházet! :-D

 Siesta v Rose Garden. Nikdy jsem neviděla tolik růží a těch barev! Baví mě londýnské lehání si všude, kde mě napadne, ale naši piknikovou fotku si stejně nechám pro sebe.

 Veverucha a všude okolo celé veveruší komando. Nejdřív jsem je milovala, byly neskutečně roztomilé, hlavně, jak mají ty pacičky, ách. Když jsme se už ale vracely v pozdějších hodinách na vlak a pronásledovala nás celá veveruší mafie, začala jsem se jich hrozně bát. Jsou pěkně oprsklé a bála jsem se, že si mě spletou se stromem a vyskočí na mě :-D Tímto se vysvětluje můj nebojímsetě výraz, kdy jsem měla strach z ní spustit oči.

 Sobotní odpoledne strávené v Natural History Museum, kde mají spoustu vychytávek a tolik krásných kamenů, že to je možná ten důvod, proč nemůžu spát :-D

 A je to tu, nedělní trhy! Miliony stánků, miliony lidí a spousta voňavého jídla. Nejvíc jsem však byla unešená z Flower Marketu, bože, chci muže, který mi tam bude chodit každou neděli kupovat obrovské pugety růží! Fotka z Flower Marketu již brzy.

 Ani nevím, jak bych vám popsala své pocity při pojídání téhle ÚŽASNÉ koblihy. Nic lepšího jsem nikdy nejedla, vážně! Kobliha namočená v bílé vynikající polevě a ještě mega vrstva barevných bonbonků. Chci mít tyhle koblihy doma, hotovo.

Krásná historie na závěr. Další týden je před námi, takže hurá za dobrodružstvím!