Pomalu se z toho stává každoroční tradice. Výlet do Litomyšle, kam bych se dokázala ihned nastěhovat. Když na to tak koukám, dlouho jsem nic nepsala, snažím se přijít na důvod mého umlčení. Stihla jsem být radostí v sedmém nebi, avšak nejsem si jistá, že to stále ještě trvá. V posledních dnech jsem spíš polomrtvá, necítím se ve své kůži a nechce se mi absolutně vůbec nic dělat. Je to zajímavé, jak se člověk dokáže proměňovat, skoro jako chameleon. Zcela nepochopitelně jsem z mé debilní nálady začala uklízet a všechno přerovnávat, připadám si trochu jako blázen, na druhou stranu můj pokoj úklid potřeboval jako sůl! Píšu si malé bezvýznamné plus. Jsem zapsaná do školy, proseděla jsem tam 3 hodiny úplně k ničemu, hurray! A mám takový pocit, že už by se mi mohlo dařit vše, co si přeju. Poslouchám písničky se smutným nádechem a překvapivě mě to velmi uklidňuje a baví, začínám si v tom libovat...ale Litomyšl miluju stále stejně, možná ještě víc!
Naše oblíbená ukrajinská restaurace U Kolji, která nezaměnitelně patří k našemu putování Litomyšlí a která nikdy nezklame.
Tradiční pralinky, o kterých se nám bude ještě dlouho zdát. Tam pracovat, tak nevím, jak bych za chvíli vypadala :-D
Moje pralinkové poklady, které se snažím nesníst během vteřiny. Pokud někdy poputujete do Litomyšle, určitě si nesmíte místní pralinky nechat ujít, je to tam jako v pohádce! Vřele doporučuji, něco takového mít doma, tak jinam nechodím.
Žádné komentáře:
Okomentovat