Praha

Poslední víkend se opravdu vydařil. Nebylo to jen kvůli tomu, že jsem byla v mém tak oblíbeném městě, Praze, ale protože už taky zase začalo vykukovat sluníčko a byla jsem mezi skvělými lidmi.

Jsem na sebe ale hrozně naštvaná, protože jsem nepořídila ani jednu fotku! (:D) Konečně jsem se pořádně jarně vybarvila a není to zdokumentovaný, sakra. No, nezbývá nic jiného než se někdy takhle vyfotit prostě jinde. Ale cítila jsem se úplně svěží a plná energie, tak to má být! Vyvětrala jsem svoje nový botky, ze kterých mám moc velikou radost. Jsou nádherně červený, žádný obrovitánský podpatek (což je velké plus) a jsou maximálně pohodlný, jsem ráda za ten kup. Bohužel jsem je nemohla vyfotit, protože jsou momentálně ve fázi sušení. Nebyl totiž dobrý nápad si je vzít na party, kde se nedalo ani hnout a málem jsem je potom nepoznala, po červené ani stopy. (:D)

Musím sáhnout do svých zásob a přihodit fotky trochu staršího data, snad se svět nezbortí.

Abych to vzala hezky popořadě, sobota byla hodně vyčerpávající a vlastně 12 hodin v kuse pracovní. Nechápu, jak jsem to zvládla. (:D) Ale během těch dlouhatánských 12-ti hodin jsem poznala spoustu zajímavých lidí, což je velké plus. Potom jsme šli totálně znavený na výbornou večeři do restaurace Botanic, doporučuju! A když jsme se tak skvěle nadlábli, byl čas jít na afterparty do Retra. Pokračování už víte, pošlapali mi boty! Ale jinak jsme se všichni skvěle bavili a vůbec se mi (překvapivě :D) něchtělo domů.

Můj dvoubarevný rybí cop <3

Nedělní vstávání si asi dokážete představit, prostě parádička. (:D) Po menším zregenorování jsem byla vysazena u Václaváku a zůstala úplně sama. Nebylo to vůbec příjemné, možná proto mě ani nebavilo nakupování. Odešla jsem nakonec s něčím, co jsem nepotřebovala, jak jinak. Hrozně jsem chtěla barevný kalhoty ze Zary, neseděly. 36 mi byly malý a 38 velký, je to sakra normální?

Po obědě jsem naskočila na metro a vyrazila hledat svou skupinu, kterou jsem měla čekat na Vysočanech. Sice jsme se chvilku hledali, ale nakonec jsme se přeci jen našli! Společně jsme potom vyrazili do Sparťanský haly, kde byla Taneční skupina roku. Byla jsem úplně unešená, sešli se skvělí tanečníci a já sama si naše vystoupení strašně užila. (víte vůbec o tom, že tancuju? :D) Někdy sem třeba přihodím video, jestli by to někoho zajímalo.

Ještě bych se chtěla vrátit k pátku. Odpoledne se udělalo krásně, tak jsem se s mamkou chystali na procházku. Byla jsem trochu otrávená, protože se mi moc nechtělo, no, znáte to! (:D) Od tý doby, co nemáme pejska pro mě procházky nějak začaly ztrácet na významu. Tak mamka vymyslela, že si pejsky vezmeme. Taťka má v práci dva hlídače, oba z útulku. Menší chyba v matrixu byla to, že ještě ani jeden z nich nikdy nebyl na procházce! Prostě celý den pobíhají po obrovské ploše a hlídají, tak zní jejich úkol.

S mamkou jsme je vždycky litovaly, tak jsme přemluvily taťku, aby šli s námi. Myslela jsem si, že to bude velký boj, vodítko neviděli ani ve snu. Ale my jsem byli připravený na všechno. Já jsem však nestačila zírat. Po menším seznámení s vodítkem a pochopení, že to prostě nejde jen tak si vyběhnout, kdy se mi zachce, šli jako naprostý frajeři. Nikdy byste nevěřili, že ani jeden z nich nikdy nikam takhle nešel. Byli jsme z toho hrozně nadšený, takže už máme zase procházkový psy. (:D)

Vždycky, když jsem je viděla, tak se navzájem pošťuchovali a předváděli takový ty typický rádoby boje. Když jsme přišli z procházky, byli úplně zkrocený, jen seděli a tak nádherně koukali, jako kdyby děkovali. Bylo to úžasný! Nejsem žádný milovník vlčáků, ale kdo by je nemiloval? Lituju je kvůli tomu, co museli zažít a jak s nimi asi dřívější majitelé zacházeli. Je to hrozně hezký, když vidíte, jak jsou šťastný a hlavně vděčný!

Omlouvám se za to, jakou slátaninu jsem z toho nakonec vytvořila, příště se polepším.

P.S.: Jaký pejsek si vás získal víc?