Já vím, že mě asi ukamenujete, ale já vážně miluju zimu. Ze všeho nejvíc si v zimě užívám krásných slunečných dní, přesně takových jako byl tento.
Jelikož jsem k Vánocům dostala nové běžky, tak jsem se nechala přemluvit a vyrazila běhat po horách :-D. Běhání jsem střídala s rychlými zastávkami na focení a potom zase nasadila formu, haha. Nestačila jsem se vynadívat na všechny ty krásy vytvořené přírodou, zcela jiný svět.
Vím, že to asi není uplně to, po čem toužíte, ale řekněte, není to krásný? Možná se prostřednictvím těchto fotek dostanete alespoň na chvíli od počítače a šíleného facebooku do přírody. Občas to neuškodí, budete unešení, tím jsem si jistá.
Já vím, jsem tím trochu postižená :-D. Uznávám možná malinko odlišné věci, ty ve kterých jsem v poslední době nějak našla zálibu, při kterých nemusím přemýšlet, mohu vypnout a jen se nechat unést...
Připadá mi, že už neznám nic jiného než učení. Učení, učení, učení. Škola mě začíná vysávat. Jdu si za svým snem a prostě nechci to vzdát! A tak mi nezbývá, než celý den sedět a stále se něco učit. Hlava už je plná k prasknutí a pípá mi tlačítko, které znamená !ZAPLNĚNO!. Jsem unavená, nedokážu se pořádně soustředit, ale zatím mi stále drží odhodlání. Ťuk. Ťuk.
Prodírám se historií, kterou jsem naposledy viděla v prváku a to hodně z dálky. Listuji ohromným množstvím papírů s různými testy, které už mi lezou krkem a vším! Jen to nechci začit ze srdce nenávidět, protože potom to půjde ještě hůř. Hlavně si udržet ten pozitivní přístup! Nejkrásnější pocit je po tom všem snažení vidět nějaké výsledky, které jsou zatím v nedohlednu. Až se někdy budete doma válet u televize a nebudete vědět do čeho "píchnout", tak si vzpomeňte na mě, jak sedím půl dne ve škole a druhou půlku dne trávím s učením historie, psychologie, filozofie, matiky, logiky... Řekněte si, jak se máte, že nemáte co dělat a nebo si řekněte, že jsme na tom podobně :-D
Nevím, čím to je, ale rok 2012 se žene ohromnou rychlostí. Ještě nikdy mi nic tolik neutíkalo, jako právě doba od začátku tohoto roku. Mám toho čím dál víc a času je čím dál míň. Možná by to chtělo přestat v noci spát, ale na to já nemám :-D Těším se, až si řeknu: "Sakra, nemám co dělat!"
Možná právě proto si potom vážím takových okamžiků jako byl tento. Vypnout, zapomenout, nemyslet. Naprosto dokonalé.
Závěrem fotka s maminou, která je prostě dokonalá a snáší moje protivné nálady při učení všeho toho hnusu :-D Nemůžu si pomoct, ale vždycky mě to vycucne, veškerou moji energii, připadám si trochu jako nějaká krysa, zavřená v kleci a testovaná na různé pokusy! :-D
Žádné komentáře:
Okomentovat